Tři stálice domácí power metalové scény (Salamandra, Rimortis, Perseus) se rozhodly spojit své síly a vyrazit na malé společné podzimní turné příhodně nazvané Minitour. Jedna ze čtyř zastávek tohoto melodického putování zavedla trojlístek kapel i do pražského klubu Jižák. Tento malinký klubík nehostí metalová uskupení zrovna často, proto mě velice příjemně překvapilo, kolik lidí na tento sobotní dýchánek dorazilo.
Už krátce před osmou hodinou byl sál přiměřeně zaplněn a na své vystoupení se chystali první účinkující – možná trochu překvapivě Salamandra. Tuhle ostravskou partu jsem za dvacet let jejich existence viděl už nesčetněkrát a VŽDYCKY mi dojem z jejich vystoupení zkazil zcela příšerný zvuk (jedno jestli to bylo v malém klubu nebo na stadionu před Iron Maiden). Ani v tomto případě tomu bohužel nebylo jinak. Všechny nástroje splývaly do jednoho zvukového chumlu a zpěvákovi nebylo rozumět ani slovo (a tím nenarážím na jeho špatnou anglickou výslovnost). Zpěv klávesistky Hanky zněl o mnoho líp. Jen škoda, že pro svůj výborný vokální projev dostala tak málo prostoru. Salamandra předvedla průřez svojí dvacetiletou kariérou a svůj set ukončila hitovkou „Masters of Rock“, ale neodbytné publikum donutilo muzikanty ještě poté k jednomu přídavku. Celkově z vystoupení Salamandry zbyla spíše hořká pachuť a to zásluhou již zmíněného špatného zvuku. Přijde mi velká škoda, že kapela nedokáže svou poměrně slušnou studiovou tvorbu přenést plnohodnotně i na koncertní podia.
Druzí na řadu přišli poděbradští Rimortis. Svůj set odstartovali písní „Divadlo v bílém“, úvodním songem svého posledního alba „Ozvěny Minulosti“ (první deskou s novým zpěvákem Láďou Spilkou). Bohužel i v případě Rimortis byl zvuk zcela otřesný. Kapela sice neustále zásobovala zvukaře žádostmi o to či ono, ale ten dělal, jak kdyby se ho to vůbec netýkalo. Poté se stalo něco, co jsem ještě nikdy na koncertě nezažil. Kapela ve skladbě „Poklady moře“ najednou přestala hrát, omluvila se, vysvětlila publiku, že s tak hrozným zvukem hrát odmítá, počastovala zvukaře hromadou nehezkých slov a šlo se znovu zvučit. Tentokrát si za zvukařský pultík vlezl sám kapelník Vašek Mrzena a během necelých pěti minut dokázal vykouzlit poměrně slušný sound, který byl proti tomu, co se ještě před několika okamžiky linulo z reprobeden, jak z úplně jiného světa. Zkrátka před Rimortis (a zvláště před Vaškem Mrzenou) hluboce smekám. Přesně takhle by se měla zachovat každá skupina, které jen trochu záleží na tom, aby si její posluchači odnesli z koncertu pěkný zážitek. Salamandra by se měla od Rimortis v tomto směru učit. Po této nečekané epizodě se koncert pořádně rozjel. Kluci hráli s pořádným nasazením, obecenstvo si to také pěkně užívalo a sborově zpívalo s kapelou hity jako „Černý kůň“, „Deset kroků zpět“ nebo „Ve smečkách“. Co se týče set listu, musím si trochu postesknout, že opět zůstala opomenuta kultovní nahrávka „Stín křídel“. Svůj set uzavřela formace skladbou „Rimortis II“. Publikum si ještě hlasitě říkalo o další pecku, ale poděbradští byli neoblomní (a dle svých slov unavení), což je sice trochu škoda, ale i přesto jsme viděli celkově skvělé vystoupení.
Playlist: Divadlo v bílém, Buď vůle tvá, Zvony fantazie, Poklady moře, Černý kůň, Deset kroků zpět, Naše zem, Peklo, co říká si svět, Ve smečkách, Třináctá komnata, Rimortis II
Na poslední vystupující, olomouckou šestici Perseus, zůstala v sále jen zhruba polovina lidí (přeci jen kapela začala hrát dost pozdě – jen několik minut před půlnocí). Tahle formace svůj heavy/power metal s českými texty hraje už skoro deset let (samozřejmě frontman Mirek Spilka je na scéně o mnoho roků déle), ale pořád spadá z hlediska popularity spíše do průměru. Bohužel i je hodně potrápil zvuk. Kdyby klávesista zůstal doma, vůbec by to nevadilo, protože jsme od něj vinou špatného nazvučení nezaslechli jediný tón. Ani zpěvu bohužel nebylo moc rozumět. Co mě však na jejich vystoupení naopak hodně bavilo, byla dvojice parádně sehraných kytaristů. Jejich precizně zahraná sóla zněla fantasticky. Chlapi to mastili asi do jedné hodiny v noci a vůbec jim nevadilo, že publikum už dosti prořídlo. Zbytek přítomných je za to také odměnil pořádným potleskem a to už byla definitivní tečka za poměrně vydařeným večerem, který přeci jen trošku kazil špatný zvuk.
|
