Přískokem vpřed!, zavelela ústřední dvojice Frank Banx a bicmen Dirk Assmuth a dva roky po vydání debutového alba s kompletně novými parťáky vyrazili Angel Dust znovu do studia. Byť u prvotiny bylo skryto autorství skladeb pod jménem kapely, podle seznamu autorů u druhého alba „To Dust You Will Decay“ nemohlo překvapit, že Angel Dust znějí jinak. Nová posila u mikrofonu, chorvatský křikloun Željko Topalovič, známější pod svým pseudonymem S.L.Coe (později Scanner a C.O.E.), je podepsán u většiny skladeb a u víc než poloviny dokonce jako výhradní autor. Tvrdit, že s „To Dust You Will Decay“ začal přerod Angel Dust v power metalovou kapelu by bylo odvážné tvrzení. Přece jen se Angel Dust chvíli po vydání druhého alba díky personálním rozporům na dlouhá léta rozpadli. Nicméně příklon k větší melodičnosti, barvitosti, snížení rychlosti a pokles neurvalosti jsou naprosto zřejmé. A kam zařadit album „To Dust You Decay“ z hlediska vývoje kapely? Má ještě rozhodně blíž k prvnímu albu (a třeba titulní skladba by na debut spolehlivě zapadla), než ke svému následovníkovi, ale svým způsobem se jedná o novou a vůbec ne špatnou vývojovou větev (nicméně, jak se později ukázalo, také slepou), silně poplatnou (zvukově i hudebními postupy) době svého vzniku.
V podstatě stejně jako na prvním albu platí, že v jednoduchosti je síla, Angel Dust se ani tentokrát nepouštějí do složitějších postupů, riffy koušou podobně jako na debutu, jen kytarová sóla už nejsou tak neotesaná a živelná a v řadě z nich se dá najít i snaha o vývoj samotného základu skladeb. Ty jsou propracovanější i jako celek a tím, že se základním stavebním kamenem stávají i melodie, může se stát, že vám kousky jako harmonická „Stranger“ s vyhrocenou sólovou kytarou a bezprostředně zpěvným sloganem, vzdušná a výpravnější „Wings Of Angel“ se stylovým ječákem v pozadí refrénu, houpající se na hladině příjemného heavíku, či na silném refrénu postavená a postupně do svižné šlapavosti rozvíjející se „Hold On“ snadno v hlavě uvíznou, což je ten nejzásadnější posun oproti debutovému albu. Tím druhým prvkem (byť ony jdou spolu ruku v ruce) je podstatně vypracovanější zpěv S.L. Coeha, který se dokáže přizpůsobovat charakteru jednotlivých skladeb, přitom zachovává jejich energii a nebojí se vsadit na pronikavý ječák. A pokud hledáte nějaké obecnější srovnání, kam že vlastně Angel Dust se svým druhým albem zamířili, nabízí se podobnost nikoliv čistě náhodná – po prvním rozpadu Angel Dust S.L. Coe zamířil do Scanner, se kterými hned o rok později natočil album „Terminal Earth“, na které zejména díky Coeovým hlasivkám najdete řadu propojení.
Jak již naznačeno, album „To Dust You Will Decay“ bylo na dlouhá léta tím posledním, které z dílny Angel Dust vyšlo. Ale myšlenka na vlastní kapelu zjevně nedala Franku Banxovi a Dirku Assmuthovi spát. A tak se v druhé polovině devadesátých let jméno Angel Dust znovu objevilo na scéně. A tou nejpodstatnější změnou, která se projevila hned na první dobrou, byla skutečnost, že se ústřední dvojici podařilo sehnat zpěváka, který kapele vtiskl vlastní (a od prvních desek hodně odlišnou) tvář.
|
