ARTILLERY - The Face of Fear
Dánští metláci vydávají nové album a nic světoborného se opět neděje. Poslední tři desky této kapely se v záplavě thrashmetalových novinek kvalitativně poněkud ztrácely, za což mohl do značné míry nevýrazný sound. A protože je na tom aktuální zářez „The Face of Fear“ úplně stejně, je nutné zopakovat slova z předešlé recenze, tedy že hudba nepostrádá jisté kouzlo, z něhož však ve finále ubírá zbytečně staromilský zvuk, a trochu také zpěv Michaela Dahla. Přijde mi, jakoby jeho melodický projev nebyl úplně kompatibilní s muzikou, zejména v nářezových momentech, kdy by břitké riffy snesly podobně našponovanou vokální polohu. Dahl má ale blíže ke klasickému heavíku nebo až glam rocku, což je zcela v pořádku při baladických nájezdech písní „New Rage“ a „Pain“, když se ale přiženou těžké metalové mraky, něco zkrátka začne působit nepatřičně (asi jako duha náhle vyoblená nad hurikánovým okem). Ani skladatelsky nejde vždy o první ligu, nicméně skladby „The Face of Fear“, „Crossroads to Conspiracy, „Sworn Utopia“ nebo „Through the Ages of Atrocity“ mají nesporný potenciál stavící mj. na precizních hráčských výkonech (sólové party jsou ukázkové), jenže zvuk a zpěv z teoreticky drtivého metalu nakonec činí cosi jako neškodný popcornový heavík (ok, thrash trochu taky).
6/10
YouTube ukázka - The Face of Fear
FABULOUS DESASTR - Off with Their Heads
Němci Fabulous Desaster našli inspiraci pro název své kapely u třetí fošny legendárních Exodus (pouze zaměnili jedno písmenko), což zároveň indikuje jejich konkrétní hudební záběr. Osmdesátkový thrash, ale také speed metal je v obsahu tohoto alba přímo hmatatelný, úvodní song „The Dealer“ pak odhalí další atributy, které budou patrné v každé z následujících skladeb. Prvním z nich je pocitově všudypřítomná rychlost, kdy to kvartet Němců hrne se zběsilou urputností v podstatě od začátku do konce, takže pokud je někomu blízké rozvážné kompoziční budování, zde si na své moc nepřijde. Dalším prvkem jsou sóla, ve kterých se dvojice kytaristů vyloženě vyřádila a nějakou šestistrunnou vyhrávkou či hvízdavým trylkem narvala každé vhodné zákoutí, což jenom podporuje celkovou dynamiku a hravost jednotlivých písní. Posledním zásadním elementem je projev zpěváka (a zároveň jednoho z kytaristů) Jana, jenž prokazuje maximální nasazení, které je hodno připodobnění k mladému Mille Petrozzovi (Kreator) nebo Bliztovi (Overkill). Všechny aspekty dohromady sice v konečném důsledku narazí na jistou monotematičnost, zároveň jsou ale natolik lákavé, že utáhnou i třičtvrtěhodinovou stopáž nahrávky, aniž by se člověk hluboce zamyslel nad vypnutím slyšeného. Kvalitní a hlavně zcela uvěřitelný old school thrash, to je album „Off with Their Heads“.
7,5/10
YouTube ukázka - teaser
SODOM - Partisan
Jak známo, předák Sodom Tom Angelripper se nedávno rozešel s kytaristou Bernemannem i bicmenem Makkou, a to ne úplně v dobrém. Dle Toma dvojice hudebníků začala brát Sodom jako pouhý kšeft, což se mu pranic nelíbilo, proto doufejme, že si s novými parťáky, které seskupil takřka vzápětí, bude rozumět o něco lépe. S jedním z nich se ostatně zná již řadu let, na kytarovou pozici se totiž vrátil Frank Blackfire, jenž byl přítomen při tvorbě ikonických osmdesátkových počinů kapely. V Sodom je ovšem nově také druhý kytarista Yorck, přičemž se oba protagonisté okamžitě zapojili do autorského procesu. Na bicí židli zasedl prověřený maník Husky (Asphyx) a celá tato sestava se představuje ípíčkem „Partisan“. O titulní nátisk se postaral Frank, který se profiluje jako zajímavý skladatel se smyslem pro vyšší členitost, když technické pasáže střídají rytmické palby nebo riffová sekanina, k tomu sóla a samozřejmě Tomovo záhrobní vrčení s blackovým přívlastkem. Ve skladbě je co objevovat i na vícero poslechů, nicméně jedna věc zůstává - alespoň u mě - neměnná, a to, že v refrénu místo „Partisan“ slyším „party´s on“. Druhý kousek s názvem "Conflagration" má na svědomí Yorck, jenž má evidentně v krvi nejen základní tvorbu Sodom, ale také jiné stylové prvky, jelikož start songu je hardcore punk jako vyšitý. V polovině se však tempo uklidní a rozmanitost tím pádem nabírá na vrstvách i v tomto případě a jakkoli obě písně dohromady můžou zanechat malinko rozházený dojem, sympatický pohled spolehlivě převládá. Třetí položku EP tvoří živý záznam klasiky „Tired & Red", u které mě snad nikdy nepřestane bavit strhující sólové přepnutí do šlapavých a žíly trhajících riffů. Po tomto představení nové sestavy mají tedy nyní posluchači dostatek indicií k opodstatněnému vyhlížení plnohodnotné placky, jejíž přípravy jsou již v plném proudu.
7/10
YouTube ukázka - celé EP
|
