Celovečerní dokument o tuzemské metalové kapele, navíc uváděný v kinech (potažmo aktuálně na internetu)? Ano, něco takového se opravdu stalo skutečností, a to díky letošnímu snímku „Restart“, který mapuje historii české party Motorband. Někoho možná napadla (z mého pohledu) kacířská myšlenka, proč že se točilo zrovna o této "ne příliš známé" kapele, po zhlédnutí filmu musí být ale i nejposlednějšímu z pochybovačů jasné, že tohle rozhodně není zbytečný počin a důvodů pro jeho stvoření bylo víc než dost.
Historické putování kapely Motorband je samozřejmě jeho ústředním bodem, vedlejšími uličkami se ovšem dozvídáme mnoho zajímavých informací, které se týkají českého metalu obecně, včetně úplných začátků z dob sice pomaličku se uvolňující, ale pořád ještě tvrdé totality. Hudebníků, kteří s teplickou formací přišli do styku, případně mají k dané věci co povědět, je totiž spousta, a tak své mimo jiných řeknou Aleš Brichta, Ladislav Křížek, Pepa Vojtek nebo Petr Janda, u něhož si opět uvědomíme, jak stěžejní roli hrál a hraje na domácí rock-metalové scéně. Hlavní slovo ale patří Liboru Matejčíkovi, který Motorband v půli osmdesátých let založil a nepřestal v jeho úspěch věřit ani navzdory opravdu velkému počtu peripetií, jež mu za více než tři dekády vstoupily do cesty. Tedy, vstoupily…
Pravdou je, že Libor vzniku některých překážek velmi aktivně pomohl, jelikož jeho povaha je značně komplikovaná a „není s ním úplně snadné vyjít“, jak v dokumentu praví Kamil Střihavka, jinak také zpěvák z prvního období kapely. Nejsilnější dojem nicméně zanechává zpověď samotného Matejčíka...
 Ještě v půli více než dvouhodinového dokumentu jsem si nechápavě (a zároveň trochu obdivně) říkal, proč by lídr Motorbandu chtěl dobrovolně zveřejnit snímek, z něhož vychází malinko jako hovado. Sice upřímné (jednou dokonce dojemně brečící), ale pořád hovado. Jenže právě otevřenost – a přitom nezapšklost! - většiny zpovídaných, v čele se samotným Liborem, je tím, co tento film táhne k vítěznému konci. Matejčíkova nejprve bezmála anti-hrdinská charakteristika se totiž v rámci správného dramatického oblouku začne polidšťovat a jeho autokratický dril najednou dostane srozumitelné obrysy, až se nakonec přistihneme při stavu, kdy zuby nehty fandíme dalšímu – v pořadí již čtvrtému – rozjetí Motorbandu, který se začal odehrávat před několika málo lety. Takhle působí závěr filmu (včetně jedné dramatické události, kterou "napsal" sám život), v jeho průběhu ale nastane daleko více katarzí, jež divák spolu s Liborem a ostatními aktéry prožívá téměř „v přímém přenosu“, díky čemuž lze snímku odpustit i několik ne zcela dovysvětlených okamžiků (např. odchod Střihavky ze skupiny zůstává stále trochu nejasný). Režisér Miloslav Levek natočil silný dokument, který by měl být nejen povinností pro fanoušky tuzemského metalu (bez ohledu na jejich vztah k teplické kapele), ale svým způsobem znamená zadostiučinění pro celou dosavadní Liborovu uměleckou cestu. Přejme mu, ať ještě ani zdaleka nekončí.
|
