Jak známo a dávno prověřeno, válečná tématika je pro metal v podstatě požehnáním. Ke kapelám, které z toho nevyčerpatelného zdroje vydatně čerpají, se letos zařadili i chářovičtí power-heavíci Rubicon River, kteří pro zdůraznění tohoto zaměření na svém druhém albu „V poslední vteřině“ neváhali k pózování i celé vizuální stylizaci desky využít i tank. Nebudu tvrdit, že zároveň s tím kluci získali i stejný důraz a palebnou sílu, ale protože se jim plně podařilo nejen navázat na velmi solidní základ ze čtyři rok starého alba „Kostky jsou vrženy“, ale i povýšit jej o další přidanou hodnotou, je nabíledni, že životnost tohoto alba v boji bude mnoho-mnoho-mnoho násobně vyšší, než je tomu u obrněného vozítka.
Pokud čekáte na to, kdy padne pojem Sabaton, tak paralely lze hledat pouze v základním textovém konceptu (byť Rubicon River na něm až tak úplně nelpí) a v testosteronovém pojetí úvodní pulsující vyřvávačky „Stalingrad“. Už v ní se projeví ten základní element, kterým Rubicon River výrazně vylepšili svou fazónu – pokud jsem minule několikrát zmínil pojem Epitaf (v jejich serióznější a metalovější tváři), byť ho ani nyní nelze zcela opominout, letošní odkaz letí směrem k (aktuálně zřejmě spící) Hysterii, jejíž melodika, frázování, sem tam barva hlasu Tomáše Krajánka, natlakovaná nadýchanost, chytlavost zpěvně přímočarých refrénů i propracovanost skladeb se nejednou připomenou. Vyjma posmutnělé vláčnější „Čas“ s výraznými klávesami se veškeré militantní příspěvky nesou v duchu šlapavého adrenalinového a staroškolského heavíku s příměsí power metalu (skandovatelně skákací nebo melodicky rozmáchnuté sbory, řezavě nabroušený zpěv, klokotavá rytmika, živá kytarová sóla…) a se snadno zapamatovatelnými motivy. Nelze tvrdit, že by tři textově nekoncepční příspěvky nějak narušovaly hudební formu, „Noe“ do té lehce heroické našlápnuté nálady plně zapadá, závěrečný vtípek v podobě energické bigbítové úlitby spřáteleným hasičům „Hymna SDH Chářovice“ rozhodně neuškodí, a tak snad jen „Velkej pán“ s trochou hrubší a pichlavé moderny a dost průhlednou na-na-na recitační vokální linkou (byť v refrénu se po nadýchané melodice dá znovu snadno sklouznout) do celkové nálady příliš nezapadá. Velkou výhodou Rubicon River je i jejich schopnost napsat český text, který nedrhne, (převážně) netrpí schématičností a neláme násilně češtinu přes koleno pro zachování obsahu.
K minule udávané charakteristice (poctivá, upřímná a příjemná muzika), na které není třeba měnit ani písmenko, můžu připojit i pojmy jako chytlavost (v tom dobrém slova smyslu), přitažlivost, povedená zábavná muzika na vyčištění hlavy. Přímočaré, melodické a dravé „V poslední vteřině“ je velmi dobrým argumentem pro zastánce tuzemského heavíku s českými texty v případných polemikách o životaschopnosti této hudební odnože.
|
