Existuje mnoho opomíjených nebo rovnou zapomenutých kapel, některé z nich celkem oprávněně, jiné nikoli. Švédská parta Steel Attack dle mého názoru jednoznačně spadá do druhé kategorie. Zejména první tři desky, jež vznikly na přelomu milénia, ukrývají opravdu velkou dávku písní, které vedle vysoké kvality vykazují rovněž silný podíl osobitosti. Především práce s rychlostí a melodiemi je zde mimořádně nápaditá a to, co by mohl leckdo označit za celkem běžnou hudbu, získává při detailnějším zkoumání punc málo slýchané výjimečnosti. Právě začínající seriál o švédských Steel Attack si klade za úkol dané momenty vypíchnout, zhodnotit, a tím alespoň částečně vyjádřit poctu této pozoruhodné, avšak do dnešních dnů stále málo známé kapele.
Ona je na druhou stranu pravda, že už dlouhou dobu panuje ticho po studiové pěšině, vždyť poslední album s titulem „Carpe DiEnd“ vzniklo před dlouhými jedenácti lety. Po vydání této desky se ovšem uvnitř švédského tělesa začaly dít věci, neboť k sobě opět našla cestu většina původních členů a vznikla tak naděje na oživení původní tvorby prezentované ranými počiny kapely, od kterých se pánové odchýlili na čtvrté studiovce „Enslaved“. Vrátil se tedy kytarista Dennis Vestman a zpěvák Steve Steel, kteří stáli na samém počátku (tehdy ještě pod názvem Mayer´s Eve), zpět na bubenické štokrle zasedl Andreas de Vera, na svém pak zůstal jediný držák sestavy, kytarista John Allan. Tato sestava v současné době maká na nové desce, které bychom se při troše štěstí mohli dočkat v letošním roce, přičemž má jít skutečně o návrat k hudebním kořenům kapely.
Původní rozmach Steel Attack byl pořádně ohnivý a již na debutu „Where Mankind Fails“ dokázali autoři přijít s materiálem, který musel potěšit a zahřát nejednoho melodického srdcaře. Nešlo sice o celoplošnou kvalitu, což je ostatně jakýmsi negativním pravidlem pro všechny studiové počiny kapely, na druhou stranu některé skladby jsou vyloženě výstavní a z historického pohledu pasují tuhle partu mezi ty, kteří kompoziční boj s melodickým žánrem jednoznačně vyhráli. Právě o hrdinských bojích (případně dracích – stačí kouknout na obal) pojednávají rané texty, čímž bychom mohli nutnost zmínky o lyrice považovat za uzavřenou. Mnohem smysluplnější bude soustředit pozornost na samotnou hudbu, třeba rovnou na položky „Dragon´s Skull“ a „Where Mankind Falls“, kterými celé dílo začíná.
A je to start opravdu parádní. Velmi slušný švih první jmenované skladby ještě vyroste s tóny titulní písně, která patří na vrchol nejen této desky, ale také celé metalografie kapely. Zejména šmrncovně ubíhající sloky a dvouvrstvý vokální refrén se v mysli uhnízdí jako Šmak ve Středozemi. V těsném kvalitativním závěsu za touto perlou se veze lahodně přímočarý opus „Forgotten Land“, do jehož spídového základu je umně vsazen další z refrénů podťatých líbivými popěvky. Do povedené sekce můžeme zařadit také (polo)rychlíky „The Awakening" a „The Creation Of Be-Lou“ s působivými pěveckými linkami i skvělým sólem, nebo neoklasickou instrumentálku „The Furious Spirit Of Death“. Na druhé straně jakostní barikády tak nakonec stojí pouze dvě obyčejnější písně „Island Of Gods“ a „Thunder Knihgt“, kterou alespoň částečně zachraňuje povedené sólo.
Debut Švédů se zkrátka povedl a dodnes zůstává velmi poslechovým dílem, jehož kvalitu potvrdilo a ještě zvýraznilo následující album „Fall Into Madness“. Jenže kvůli „off-linové“ době (ale také neprofesionálnímu přístupu vydavatelské firmy AFM Records) o formaci Steel Attack dlouho věděla pouze nevelká skupina posluchačů. Vše se začalo měnit až po několika letech, přičemž ani v současnosti nemůžeme tvrdit, že by se kapela těšila popularitě, kterou by si vzhledem ke kvalitě hudby zasloužila. Tak už to ale prostě někdy bývá.
|
