Bardovský thrash metal? Máte-li ještě v paměti šest let staré debutové album „No Jesus No Sprite“ brněnského spolku Flowerwhile, s největší pravděpodobností jej budete mít spojené s pojmem melodický thrash metal. Parta kolem ústřední dvojice Martin „Metallica“ Klekner a René „Perry“ David sice na tomto základu staví i na nově vydané desce „Vzdálení“, ale jako by názvem alba chtěla signalizovat skutečnost, že na nezanedbatelné ploše alba se tehdejší nekompromisní smršti vzdaluje. A za tímto (pro mě nesmírně šťavnatým a přitažlivým) posunem bych si troufl hledat druhého z výše jmenovaných – kytarista a zpěvák Perry je totiž podepsán (nemluvě o daleko větším prostoru, než na minulé desce, ve kterých zjemňuje výraz kapely svým čistým hlasem) pod většinou momentů, v nichž Flowerwhile přestávají svou kořist nelítostně rvát na cucky a dávají přednost drsné eleganci, ostré lehkosti a suverénnímu písničkářství.
Pokud úvodní odstavec vyplašil příznivce agresivních nálad Flowerwhile, známých z první desky, tito mohou zůstat v klidu (tedy alespoň v případě, že podmínkou jejich duševního míru není nepolevující nářez od A až do Z). Skladeb, které se odráží od řezavých kytar, tvrdé rytmiky a neurvale hrubého hlasu Martina Kleknera je stále hodně, je však pravdou, že melodická refrénová sklouznutí jsou v nich zpravidla ještě o ždibec jemnější, dokonalým příkladem může být úvodní palba „Tma“ (byť proklamovanou inspiraci Stephenem Kingem bych zde neobjevil, z textu mrazí…), která ve slokách svou drtivě uštěkanou energií smete z cesty cokoliv, aby v refrénu najela na příjemně vyhrocený a přece až majestátně vzdušný sborový nápěv, či následující „Pustina“, v níž vokální dialog obou hlavních postav Flowerwhile rozehrává s pozadím řezajících kytar hodně přitažlivou dramatickou atmosféru. Tento kontrast pak zlehka zahustí i titulní skladbu, ve které čistý zpěv a elegantní melodie (kytary stále naplno řežou) téměř evokují noblesu středočechů Cruel (samozřejmě nikoliv v tak hračičkově propracované detailnosti a lehkonohé ladnosti, Flowerwhile se nepouští svého ostřejšího výrazu), aby vyhroceně uštěkané „V okovech“ přineslo nejagresivnější spojnici (s lehkým uvolněním v refrénu) k minulému albu. „Znamení soumraku“ pak už vyloženě koketuje s písničkářsky emotivní náladou, kterou umocňuje akustická kytara, jemné klávesy a výpravný text. Skladbu podobně smířlivého ražení jsem si pod vlivem alba „No Jesus No Sprite“ u Flowerwhile ani nedokázal představit a ona dokonale funguje, včetně následné „Hranice“, jakéhosi krátkého bardovského pocitového vyvrcholení. Takto barevný vzorec Flowerwhile neopouští (včetně hostovského příspěvku Michala Kůse z Eagleheart v divoké „Majksterstück“) až do samotného finále. Na místě je upozornit i na povedené texty, Flowerwhile bych sice cenu za nejlepšího básníka českého metalu neudělil, ale je fakt, že jednak poměrně strohá heslovitá čeština skvěle sedí do přímočaré muziky a jednak se sem tam klukům podaří přijít s půvabně neotřelými obraty.
Svému stylu se Flowerwhile nezpronevěřili a dokázali jej zcela přirozeným a poutavým způsobem obohatit o hodně nečekané barvy. Bude to chtít od posluchače o něco otevřenější hlavu, než tomu bylo na debutovém albu, ale za mě se jedno z největších pozitivních domácích překvapení jmenuje „Vzdálení“.
|
