V druhé etapě života bylo pracovní tempo Angel Dust obdivuhodné a jejich forma ani v jednom případě ze čtyř pokusů nevykazovala známky jakékoliv únavy. Dokonce se dá říct i to, že každá z desek byla pocitově i provedením alespoň natolik odlišná (byť rozdíly nejsou nijak radikální), aby byla od ostatních spolehlivě k rozeznání. V případě třetího alba pohibernační doby, kterým končí krátké období, kdy v Angel Dust došlo k žádné personální změně, v době, kdy kluci sklízeli pochvalné ohlasy za album „Bleed“ (byť bylo možné zaznamenat i ohlasy, která obě ponávratová alba označovala za slabší a ani kapela samotná se těmto hlasům kdovíjak nebránila), přišli Angel Dust s hodně odvážným krokem. Album je temnější, což ostatně naznačuje již samotný název, sevřenější, vyhrocenější, malinko komplikovanější (nebál bych se ani pojmu progresivnější, zejména v porovnání s „Border Of Reality“) a odvážnější, čemuž nahrává i textová složka alba „Enligten The Darkness“, kterou Angel Dust zasadili do období druhé světové války (v Německu jistě velmi populární téma).
Hudebně zůstávají Angel Dust prakticky na tom samém základu, na kterém byla vystavěna dvě předchozí alba, silné riffy, silné melodie, hodně jedovatý a až stroze útočný power metal, který si kdesi v podvědomí uchovává thrashový odér. I přes zmínku o větší komplikovanosti se Angel Dust už nepouštějí do příliš rozsáhlých kompozic, spíš nechávají v ostrých riffových zásecích bouřit atmosféru, kterou velmi nenápadně podporují klávesy. Dříve majestátní melodie drží na uzdě jejich syrovější provedení. O tak vzdušnou věc, jako byla hitová „Nightmare“, na tomhle albu není možné ani zlehka zavadit. Dokonce i v pasážích, které si o určitou jemnost říkají (s výjimkou plačtivé „Beneath The Silence s poeticky vybrnkávanou kytarou a podobně laděné „First In Line“, smutného přechodu k jedné z nejtvrdších a nejvypjatějších položek alba), Angel Dust dokáží atmosféru maximálně vyhrotit a ani křehký element v podobě hlasu Birgit Zacher ji nezjemní, příkladem budiž nejemotivnější položka alba, pomalá piánová „Still I´m Bleeding“ s vypravěčským hlasem Dirka Thurische. S ještě větším kontrastem mezi agresí a melodičností, mezi hrubostí a jemností pak Angel Dust přijdou v „The One You Are“ s famózně obnaženým emotivním Thurischovým křikem, i závěrečná „Oceans Of Tomorrow“ se ponoří do rozbouřeného moře emocí. A co teprve, když kapela nastaví svou agresivnější tvář bez jakékoliv potřebu zjemňovat syrovou realitu, jako v úvodní akční „Let Me Live“, v nařvaně těžkopádné „Enjoy“, ostré a alarmující „Cross Of Hatred“ s výborným melodickým refrénem, či v „Come Into Resistance“ s dominancí studených kláves a výhružnými sbory!
Vývoj Angel Dust se ani při rychlém vydávání alb nezastavil. Ačkoliv se o žádné desce kapely nedá říct, že by byla prvoplánově líbivá, s „Enlighten The Darkness“ se kapela posunula od této kategorie nesmírně daleko. Na klasický power metal je to hodně temné album bez chytlavých melodií, které jsou ale přece jen natolik skluzné a jejich provedení dostatečně přístupné, aby i do thrash metalu měla tahle deska velmi daleko, na progresivní metal jde o velmi nekomplikované a přehledné dílo. Ale škatulky nejsou podstatné, prostě někde na téhle ose se Angel Dust pohybují, jsou při tom originální a vyhýbají se zaběhlým stereotypům. Deska, ze které jde mráz po zádech…
|
