Při vyslovení jména Konstantin Naumenko možná někomu naskočí ukrajinský powermetalový spolek Sunrise. Tento chlapík je zároveň aktivní a hlavně zdatný skladatel, kterému k tvůrčímu vyjádření nestačí pouze domovská parta, a proto - společně s manželkou Dariou - vkládá síly do projektu s opravdu půvabným jménem Delfinia. Ukrajinské duo ovšem nechtělo zůstat na vše samo, a tak se rozhodlo pro oslovení několika velmi zajímavých hudebníků. V seznamu hostů, kteří se podíleli na debutu „Deep Elevation“, najdeme mj. borce jako Olaf Thorsen (Labyrinth), Roland Grapow (Masterplan) nebo Gunsen, s nímž se Konstantin zná díky hostování na druhé desce polských symfo-power metláků Pathfinder.
Pozvaní umělci se postarali o velké množství instrumentálních chuťovek (sólové party jsou ozdobou tohoto díla), páteř alba ale logicky tvoří Naumenkovy autorské vize, které se, popravdě řečeno, příliš nerozcházejí s tvorbou Sunrise. Zásadním rozdílem je menší (lépe řečeno nulový) podíl speedmetalových rytmů a naopak nárůst položek odvíjejících se ve středních a šlapavých tempech. Obsah skladeb je pak možné popsat jako esenciální rozvinutí vzorců představených ve vynikající písni „Hope and Pray“ (viz poslední album „Absolute Clarity“, resp. EP „Hope and Pray“ od Sunrise), což znamená téměř neustálou melodickou přítulnost a jemné, řeklo by se až měkkosrdcaté vyznění (včetně tomu přizpůsobené zvukové produkce).
Už titulní intro navodí magicky zasněnou atmosféru, která plně koresponduje s názvem kapely, když relaxační tóny zde slyšené by mohly bez problémů doprovázet dokumentární film o delfínech. Navazující příspěvek pak rozprostře výše nastíněnou líbivou mozaiku, a to navzdory názvu a textu písně, jenž pojednává o něčem tak smutném, jako je samota. Lyrika zde vůbec hloubá v závažnějších tématech, jenže kdo by se chtěl klonit k trudnomyslnosti, když muzika vybízí pouze k optimismu a radosti. Možný je snad náladový přechod k něžné melancholii, kterou nastíní nejedna hudební linka, stále však jde o příjemné emotivní prolnutí, bez šedi a chmurných stínů. Zpěvné momenty jsou k dispozici ve všech písních, instrumentální podklad přitom nemá problém sklouznout od melodického power metalu klidně až někam k hard rocku, neřkuli do baladické roviny kompozic „Call of the Wind“ a „Autumn Dream“, ve kterých mimo jiné zazní jímavá klavírní preludia.
S nejchytlavěji klenutými refrény přijdou skladby „Heaven“ a „The World of Dream“, v níž se dočkáme také povedeného elektronického vstupu. Kontrastní dění písně „Eyes Are Calling“ zajistí manželské vokální představení vs. progresivně vytuněné sólo, o které se postaral Aldo Lonobile ze Secret Sphere. Tento okamžik lze považovat za nejtemnější úsek nahrávky, nicméně jde o situaci podobnou potápění se do mořského světa, přičemž se vše odehrává v rámci sice dobrodružných, ale pořád spolehlivě bezpečných dovolenkových hrátek, kdy sluneční paprsky nikdy nejsou daleko. Prvotina projektu Delfinia je uvolněným, svěžím a náladu povzbuzujícím dílem. Opravdu dobrý start do nové hudební sezóny!
|
