Jak na Nový rok, tak po celý rok? No, to by to vypadalo… Ovšem bráno čistě pragmaticky – zhruba před nějakými sedmnácti stoletími zemřel posledního prosince papež Silvestr I., s jeho smrtí skončilo pronásledování křesťanů, mohla začít zlatá éra církve, a západní civilizace tak rozjela oslavy, chápané zároveň jako oslavu Nového roku. Nemluvě o tom, že ještě o nějakých čtyři sta let dřív zavedl Julius Caesar juliánský kalendář, ve kterém začátek nového roku připadl až na 14. ledna. Takže pokud jste dneska vstali s bolehlavem (z přemíry bublinek), zalehlýma ušima (od blbě odpálené petardy), vyřvanými hlasivkami (od bujarých oslav) a bolavým celým tělem (z nevázaného celonočního křepčení), můžete se uklidňovat tím, že ten váš Nový rok je prostě jen statistické vyjádření času a kdybychom se drželi Caesarova nápadu anebo kdyby se Silvestr I. se svým skonem trefil do jiného data, platilo by to úvodní rčení na úplně jiný den. Tak jedině v případě, že patříte mezi ty, kterým výše popsané tělesné újmy evokují následky důkladně prožitého koncertu, přejeme jen houšť! A těm ostatním hodně štěstí a spokojenosti do nováčka!

Savapip 1.1.2019