20.03.2019
SEBASTIAN BACH
Kanadský vokalista a frontman klasické sestavy Skid Row ..více

20.03.2019
SLIPKNOT
Američané hlásí zeštíhlení sestavy. V té se totiž ..více

20.03.2019
NEAL MORSE
Jeden z lídrů současného progresivního rocku dokončil ..více

20.03.2019
RECKER
Heavymetalisté ze severu Spojených států hlásí změnu ..více

19.03.2019
AVALANCH
Španělská power-progmetalová kapela zveřejní tento ..více

19.03.2019
BERNIE TORMÉ
Irský kytarista, který byl dlouholetou oporou kapely Iana ..více






CHILDREN OF BODOM - Hexed
Hexed zní jako něco mezi Hate Crew Deathroll a A ..

CHILDREN OF BODOM - Hexed
Súhlasím s druhou reckou,najlepš í album novej ..

CHILDREN OF BODOM - Hexed
Definitivni konec vsem nadejim, ze se tahle kapela ..

QUEENSRŸCHE - The Verdict
to Pepsi Stone : myslím, že většina fandů ž ..

GATHERING OF KINGS - First Mission
Zrovna skladu Angels si poustim nejcasteji. Totaln ..

ABBAND - Deratizer
Výborná deska. Naopak si myslím, že je to to l ..

TOTÁLNÍ NASAZENÍ - Kazoo or die!
Tak tohle je opravdu narez .Je mi jich lito ..Tak ..

QUEENSRŸCHE - The Verdict
V pořádku, ta nemoc není smrtelná, tak buď v ..

Johnny GIOELI - One Voice
Tohohle chlapka doopravdy muzu.. ..

IRON SAVIOR - Kill Or Get Killed
Souhlasím s recenzí. Tahle deska sev rámci žá ..




Za poslední měsíc:
RHAPSODY OF FIRE - The Eighth Mountain
1075x

BEAST IN BLACK - From Hell With Love
949x

SEPULTURA - Chaos A.D.
888x

SEPULTURA - Arise
856x

SWALLOW THE SUN - When A Shadow Is Forced Into The Light
822x

SPIRITS OF FIRE - Spirits Of Fire
749x



22.03.2019
SPASM, NARCOLEPTIC, RESTRICTION, VAGINAL DIARRHOEA..
Cheb, začátek od:20.00, vstupné: 150

22.03.2019
NAHUM, INNERSPHERE, PURNAMA, MINOR..
BANSKÁ BYSTRICA - RC TARTAROS, začátek od:19:00, vstupné: 6 €

23.03.2019
NAHUM, INNERSPHERE, PURNAMA, SUBURBAN TERRORIST, MORDUM..
KOŠICE - COLLOSEUM, začátek od:18:00, vstupné: 6 €



článků celkem: 6851
recenzí: 5588
reportů: 543
rozhovorů: 365













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


SEPULTURA - Chaos A.D.

Období po desce „Arise“ znamenalo pro Sepulturu nárůst koncertní aktivity, která byla logickým důsledkem stoupajícího zájmu o kapelu. Živá vystoupení přetékala atomizující energií, což mimo jiné dokládá záznam z Barcelony, který vyšel pod názvem „Under Siege“ a jenž osobně považuji za absolutní špičku v oblasti thrashmetalových živáků (i navzdory malinko nešťastnému kouskování videa ve formě rozhovorů s jednotlivými hudebníky). Tento dechberoucí koncert lze zároveň považovat za symbolické uzavření první éry kapely, což částečně souvisí s celosvětovým obratem, který nastal na počátku devadesátých let. Metal byl najednou v útlumu a přední pozice zabral grunge. Hudebníci z nejznámějších uskupení začali hledat kompromisy, některé z nich dostihla krize, jiným ale daná situace kápla do noty. Brazilský kvartet kupříkladu tenkrát nenalézal uspokojení v opakované reprodukci thrashmetalových skladeb, a proto se víceméně samovolně vydal k probádání nových žánrových směrů. Pátou desku „Chaos A.D.“ je tak možno nazvat riskantním experimentem, který by se v jiném období pravděpodobně stal komerčním harakiri, Sepultura ale byla – jako ostatně ve své historii několikrát – ve správný čas na správném místě a s novou studiovkou opět slavila grandiózní vítězství.

V metalové historii opravdu nenajdeme mnoho spolků, kterým by stylový převrat prošel s takovou fanouškovskou empatií, jako se tomu stalo u alba „Chaos A.D.“. Od zářezu „Arise“ uplynuly pouhé dva roky, žánrově ovšem nezůstal kámen na kameni. Dříve dominantnímu thrashi se kompoziční vrátka otevřela jenom na pár prstů, místo toho do hry velkoryse vtrhnul groove, hardcore punk a industriál (to pod jistým vlivem tehdy na vrcholu se nacházejících Amíků Ministry, s nimiž Sepultura odehrála nejeden koncert). S tím souvisí radikální úbytek rytmických náletů a důraz na náladové vyznění jednotlivých kompozic. Tou hlavní emocí přitom nemá být nic jiného, nežli čistokrevná nasranost.

Max Cavalera se jako hlavní textař zaměřil na kritiku (téměř) všech a všeho, a to v důsledku civilizačního chaosu, ve kterém se podle něj tehdejší společnost nacházela. Své si tak slízne technologká oblast, politici nebo policejní aparát, přičemž jde o bičování nemilosrdné, ale hlavně zcela uvěřitelné. Vždyť kdo jiný by měl nadávat na systém, než parta kluků, jejichž dospívání se brodilo útrobami politického diktátorství, korupce a (nejen) policejního násilí. Toxický vztek je věrně zanesen do drážek této desky, a to jak v rovině fyzické, která je definována syrovou instrumentací, tak ve sféře abstraktní, do níž se přenášíme ve formě impulzivních myšlenkových průbojů. Tady není prostor pro vyjednávání, ke slovu naopak přichází násilí a agrese. Úvodní song „Refuse/Resist“ je ostatně podle Maxe Cavalery ideálním doprovodem k nějaké té pouliční demonstraci.

Zásadní složkou celého alba jsou Igorovy bicí. V jeho hře se uhnízdily „domorodé“ prvky, které dráždí genovou pudovost a ponoukají tělo k rytmizujícímu těkání. Jadřinec těchto vlivů nalézáme v instrumentálce „Kaiowas“, jež je věnována brazilskému indiánskému kmeni, který spáchal hromadnou sebevraždu jako výraz protestu vůči civilizačním hnátám, jež arogantně šátraly po jeho území (člověka jenom pojme úzkost, když si uvědomí, jak velké procento deštných pralesů bylo od té doby zase vyhlazeno). Daná skladba byla nahrána na velšském hradu Chepstow Castle, což zapříčinila jednak Maxova nápaditost, jednak produkční bystrost Andyho Wallace, jenž se vůbec stal důležitým činitelem při tvorbě této desky. Andy dostal Sepulturu do legendárního a od případných vnějších rozptýlení dostatečně izolovaného studia v Rockfieldu, postaral se o adekvátní sound, zároveň přispěl velkou řadou nápadů a hlavně projevil nekonečnou trpělivost při nahrávání baskytarových partů s Paulo Juniorem, jehož poloviční zvládání nástroje již nebylo možné dále akceptovat. Paulo vše zvládl, nicméně je trochu kuriózní, že jej lze jako plnohodnotného aktéra považovat až od páté fošny, která přišla v roce 1993, tedy zhruba deset let po vzniku kapely.

Po zmíněné startovací písni nastoupí dvojice neméně ikonických položek „Territory“ a „Slave New World“, celé trio je pak provázáno chytlavými riffy, stejně jako uhrančivě atraktivními Maxovými frázemi. Esence obého je v podstatě přenesena z alba „Arise“, pouze ve zpomalené a skladatelsky sugestivnější verzi, kdy válcující animálnost nahrazuje hypnotizující energie slyšených tónů. Instrumentace se pohupuje v groovy vlnách, rytmika pulzuje v továrním tempu, Kisserovy sóla úpěnlivě piští, Max doluje hlásky ze dna plic a jeho brácha dynamizuje hru dovádivými přechody. Když už dojde ke zrychlení, odehraje se v hardcore-punkovo/industriálním diktátu, viz úseky válů „Refuse/Resist“, „Manifest“, „Clenched Fist“ nebo kusu „Biotech Is Godzilla“, pro který napsal text Jello Biafra z Dead Kennedys (song se zároveň stal inspirací pro coverový motiv od tradičního kreslíře Michaela Whelana).

Na albu „Chaos A.D.“ je nutné obdivovat kompoziční pružnost a jistotu, se kterou brazilská čtveřice skočila do nových hudebních zákoutí. Dílo funguje jako nazlobená obžaloba materiálně založené civilizace, která na první tři hodnotové pozice řadí zisk, zcela přitom pohrdajíc duchovním aspektem bytí. Právě ten se na albu zrcadlí v podobě tribálních perkusí, kteréžto představení dovedla kapela k dokonalosti naživo, kdy se v jednu chvíli - po vzoru spolku Neurosis - celý kvartet promění v bubeníky a v precizní souhře vykouzlí magicky opojnou katarzi. Na samotné desce nicméně odhalíme také několik méně vtahujících momentů, jako jsou až příliš rozvleklé položky „Amen" a „Nomad" nebo nijak zvlášť zábavný cover song „The Hunt“ od New Model Army (osobně bych v pevném tracklistu uvítal neskutečně nadupanou předělávku „Polícia“, která nakonec plní pouze bonusovou roli u americké edice). Album jakoby se vůbec ve druhé části pocitově mírně rozštěpilo, kvůli čemuž nahrávka nezanechává tak silný dopad, jako dvojice studiových předchůdců (nehledě k jejich stylové odchylce).

Úspěch díla byl každopádně obrovský, celosvětový prodej se vyšplhal vysoko přes milionovou hranici a ve svém důsledku dokonce Sepultura razantně zvýšila povědomí o Brazílii (zhruba v podobné míře, v níž se to dařilo Jaromíru Jágrovi v souvislosti s naší republikou). U Maxe Cavalery navíc úspěch hudební doprovodilo osobní štěstí, když se mu v roce 1993 nejprve narodil syn Zyon Graziano a pár let poté i druhý potomek Igor. Mezitím si zároveň osvojil několik dětí manželky Glorie, která dál fungovala jako manažerka Sepultury (svoji bývalou akvizici Sacred Reich nadobro pustila k ledu). Jen málokdo mohl tušit, že se tento vztah již brzy stane důvodem pro ne zrovna idylické odloučení Maxe od zbytku sestavy. Ještě předtím však měli brazilští metalisté naposledy dobýt svět…

Pagan             

Album „Chaos A.D.“ má v mnoha ohledech pro kariéru Sepultury klíčový význam. Především pomohlo kapele dostat se konečně mezi celosvětově uznávanou metalovou elitu, ke které se brazilská smečka už pár let nesměle a malými krůčky přibližovala. Dále pak potvrdilo, že čtveřice se nebojí experimentovat. Jako skvělý nápad se jevilo zejména implementování groove metalových prvků (pánové se tady zřejmě inspirovali u v té době stále populárnější Pantery), které společně s tradičním thrashem tvoří vyváženou a pořádně výbušnou směs.

Už začátek desky je naprosto famózní. Po kratičkém intru, které obstará tlukot srdce čerstvě narozeného Maxova syna Zyona, se rozezní geniální riff songu „Refuse/Resist“ a poté přijde na řadu hymnická záležitost „Territory“. Obě skladby dodnes patří k nepostradatelným položkám každého koncertu této jihoamerické skupiny. Maxův pořádně nasupený zpěv dává oběma skladbám (a to platí i pro celou desku) neuvěřitelnou sílu. K dalším vydařeným položkám patří pecky „Biotech Is Godzilla“ a „Nomad“, které v sobě vliv již zmíněné Pantery rozhodně nezapřou. Zajímavým zpestřením je instrumentálka „Kaiowas“, která jasně dokazuje, že choutky pohrávat si s etnickou hudbou měla kapela už dříve než na „Roots“ a zároveň trochu naznačuje, kam se bude hudební směřování Sepultury v budoucnu ubírat. K mým favoritům patří ještě svižná záležitost „The Hunt“, kterou si Brazilci vypůjčili od New Model Army. Její silná melodie tvoří zajímavý kontrast s Maxovým brutálním zpěvem a přiznávám, že tahle verze je pro mě mnohem přitažlivější než originál. Deska „Chaos A.D.“ sklidila velký (a nutno dodat, že zasloužený) úspěch a ukázala metalistům po celém světě, že i v Brazílii vzniká zatraceně dobrá muzika.
Moloch 9/10

sepultura.com

YouTube ukázka - Territory

Seznam skladeb:
1. Refuse/Resist
2. Territory
3. Slave New World
4. Amen
5. Kaiowas
6. Propaganda
7. Biotech Is Godzilla
8. Nomad
9. We Who Are Not as Others
10. Manifest
11. The Hunt
12. Clenched Fist

Sestava:
Max Cavalera – zpěv, kytara
Andreas Kisser – kytara
Igor Cavalera – bicí
Paulo Jr. – baskytara

Rok vydání: 1993
Čas: 46:56
Producent: Andy Wallace
Label: Roadrunner Records
Země: Brazílie
Žánr: thrash-groove metal/industrial/hardcore

Diskografie:
1986 - Morbid Visions
1987 - Schizophrenia
1989 - Beneath The Remains
1991 - Arise
1993 - Chaos A.D.
1996 - Roots
1998 - Against
2001 - Nation
2003 - Roorback
2006 - Dante XXI
2009 - A-Lex
2011 - Kairos
2013 - The Mediator Between Head And Hands Must Be The Heart
2017 - Machine Messiah

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 28.02.2019
Přečteno: 887x




počet příspěvků: 14

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Legendarni fošna...4. 03. 2019 4:25 xxx
...Já mám rád...3. 03. 2019 16:04 Aldys83
Jasných 10/10. Kdo...3. 03. 2019 11:24 Grindsnake
10/10Spolu s Far Beyond...2. 03. 2019 19:38 Demonick
Já se hlásím k...1. 03. 2019 23:07 htaedas


 
Metalforever.info © 2006 - 2019     RSS - články

stránka byla načtena za 0.17144 sekund.