Nová studiovka amerických bardů Flotsam And Jetsam má být jakýmsi návratem k prvnímu albu. Svědčí o tom kupříkladu Flotzilla, tedy maskot, který byl vyobrazen právě na debutovém zápisu „Doomsday For The Deceiver“ a na nějž přišla opět řada letos. Zrovna tato příšera ale klidně mohla zůstat trčet v hlubinách historie, jelikož vypadá dosti naivně, včetně podoby na aktuálním coveru. Je však nutné obratem zmínit, že jde jenom o jednu z mála bolístek nové desky, u které můžeme diskutovat, do jaké míry jde či nejde o pomyslný návrat ke kořenům, za sebe nicméně dodávám, že se COSI stát muselo. Nepamatuji se totiž, že by mě kterákoli z předešlých řadovek bavila tak, jak se to povedlo albu „The End Of Chaos“.
Příčinu vlastně není nijak složité rozkrýt. Zeštíhlila se struktura písní, nejen časově, ale zejména kompozičně. LEHKOST je ostatně slovo, které je s novým albem spjato jaké siamské dvojče. Je to dáno i zvukovou produkcí, kterou velezkušený Jacob Hansen vychytal s tradiční přesností, jakkoli někomu může vadit menší thrashová říznost. Tento žánr je ovšem pouze jednou složkou skladatelských kočičích hlav, vedle ní jsou rovnoměrně položeny progresivně zaoblené kostky, nezapomenutelný průchod po daném podkladu pak zajišťují působivé melodické ornamenty. Důkaz vysokého „architektonického“ levelu je všudypřítomný a stává se přehlídkou technické zručnosti i kmetské zkušenosti.
Každý řemeslný aspekt je zde sám o sobě obdivuhodný, ještě pozoruhodnější je ovšem jejich vzájemná kooperace, jež vede k dokonalému komplexnímu semknutí. Baskytara zvoní a břinká, kytary sviští hmyzím bzukotem, zpěv Erica A. K. pruží a vibruje v nadpozemských sférách. Bicí zastal novic Ken Mary, který nejen že nezůstal pozadu, svým výkonem se naopak posunul bezmála na první pozici. Tento fachman ze spolku Fifth Angel doslova vybuchuje v tvořivých kreacích a zásadním způsobem dokresluje výsledný profil písní. V nich se podařilo postavit na roveň složité instrumentální vrtule s melodickým elementem, obojí vybrousit do mistrovské podoby a výsledný tvar vhodit mezi lačné posluchačstvo. A je jenom spravedlivé, že tito o nahrávku jeví patřičný zájem a projevují ji náležitou úctu (viz aktuální zprávy hovořící o vysokých příčkách různých hitparád).
Z obsahové stránky je nutné zmínit thrashově výživné pasáže songů „Control“, „Demoliton Man“, „Unwelcome Surprise“, stejně jako trhané progresivní momenty kusů „Recover“ a „Slowly Insane“. Těmto dravým okamžikům kontrují opravdu nečekaně uvolněné vokální etudy písní „Prepare For Chaos“, „Survive“ či „The End“ (s tvorbou melodických linek výrazně pomohl Jacob Hansen), potažmo líbivé vyhrávky a vytříbené sólové party, o které není ochuzena žádná skladba. Menší zápor lze pozorovat toliko v jistém splývání, kdy ve finále není úplně snadné rozlišit jednu položku od druhé. Nicméně něco takového by bylo těžké i s vysypanou zámeckou dlažbou (abychom se vrátili ke zmíněnému přirovnání), jakmile se kostky složí do kupy a hezky umělecky zarovnají, vše najednou secvakne a spolehlivě odzbrojí. Právě jako toto album.
|
