I dělník ve šroubárně si přece může přečíst Vergilia v originále…
Vsadit na latinu jako základní výrazový prostředek je v současné době poměrně originální krok, přece jen tento kdysi velmi živý jazyk není aktuálně pro běžnou komunikaci úplně v kursu. Sokolovští Liberate nejsou sice první metalovou kapelou, která se na latinu zaměřila (osobně mě tenhle krok nejvíc chytil před jednadvaceti lety u Helloween s jejich „Laudate Dominum“), ale přece jen mě nenapadá jiná kapela, která by v české kotlině latinu využila pro kompletní album, navíc v podobě koncepčního příběhu, zaměřeného na jednu z temných kapitol lidských dějin – středověké čarodějnické procesy, a to včetně využití historických reálií a osob.
A tady je vlastně naznačen ten největší rozpor, který v případě, že se nebudete zabývat lyrickým obsahem, patrně nepocítíte. Zpěvně melodický power metal (tou nadýchaností se nabízí jako určité vodítko třeba Salamandra), v jehož intencích se Liberate pohybují, je totiž převážně maximálně optimistický, vzdušný a chytlavý, o nějakém temném vyznění nemůže být řeči, což zvýrazňuje i sice spolehlivý a obratný, nicméně přece jen někdy „měkce dobrácký“ hlas Tomáše Dvořáka. Leccos naznačí už úvodní „Intro“, které za přítomnosti monstrózně znějícího útržku chrámových varhan a scénických zvuků zlehka navozuje atmosféru, nicméně až příliš klidně znějící hlas vypravěče do děje kdovíjak intenzivně nevtáhne. Nástup do skladby „Hostia“ zní hodně sytě a akčně, důležitou roli hrají vytrvale zvonivé klávesy, refrén spolehlivě zavoní těm, kteří mají rádi klenuté, pompézní a přitom energické nápěvy, velmi snadno se zavrtávající do závitů, následná sloka, ve které Tomáš Dvořák přece jen hlas přibrousí a svůj projev zintenzivní, je pak nejšťavnatější částí písně a předčí i optimistické a dobře gradující kytarové sólo.
V podobném duchu se - vyjma baladické a pocitovější části „Non Lacrima“ (piáno, pompézní sbory) a závěrečné melancholicko-optimistické „Spes Aeterna“ - nese celé album, riffy, průběžně zjemňované harmonií s klávesami, mají silný potenciál kousat, rytmika je akční, pestrá a dynamická a refrény bez výjimky velmi nakažlivé. A (znovu v tom hlavní roli hraje lyrický čertík) jako nepřitažlivější momenty pak mohu doporučit především ty nejakčnější a nejvyhrocenější kousky – „Inquisitor“ a „Veritas Victa Est“, platí však, že délkou velmi střídmě pojatá nahrávka je nabitá energií a melodickou atraktivností téměř v každé notě.
Energie, zpěvnost a optimistická nálada, trochu nekorespondující s tématem. Díky tomu, že proniknout do lyrické složky alba bude pro našince asi hodně obtížné, jde skutečně o ryze subjektivní pocit, který v žádném případě nemůže ani zlehka znevážit tu sílu, chytlavost i svojskou originalitu, kterou Liberate do svého přehledného a nekomplikovaného druhého alba dostali.
|
