Novinka holandských Within Temptation dostala do vínku titul „Resist“. Co všechno nám hudebníci chtějí tímto slůvkem naznačit? Oficiálně má jít o zahlcení digitálními technologiemi a nutnosti čelit následkům z toho plynoucím, v čele se ztrátou soukromí. Já osobně však v názvu alba rovněž vnímám vyústění psychologického stavu, kterým prošla zpěvačka Sharon den Adel, jež se po turné k předešlému albu „Hydra“ cítila poněkud vyhořelá (v úvahu přicházel i rozpad kapely). Sharon den Adel však nepříznivým okolnostem úspěšně vzdorovala a nyní je opět v plné síle. Pojem „resist“ zkrátka může mít několik významů, po poslechu aktuální desky nicméně získává ještě další, tentokrát autory jen těžko zamýšlenou anti-konotaci.
V obsahu nahrávky je totiž dobře cítit jakási beznaděj, a to nejen „povolená" náladová, ale žel také kompoziční, která místo hecu k aktivitě svádí myšlenky spíše k rezignaci. Holandští autoři si tentokrát vybrali slabší chvilku, s čímž souvisí přesunutí na skladatelsky vyklidněné území (ve skutečnosti ne až tak vzdálené Sharonině pop-sólovce „My Indigo“), kdy písně nejednou evokují relaxační hudbu, kterou si někteří lidé pouštějí před spaním (bicmen Mike Coolen mohl při nahrávání v pohodě upíjet kafe). Většina díla je poslechově vlídná až podbízivá, ideální pro pseudo-gotiky nebo emo-teenagery, kteří pod maskou uměle navozené deprese bojují proti všemu a všem.
Nelze přitom říci, že by si Nizozemci nepohráli se základní stavbou písní. Práce se zvukem dosáhla nového "sci-fi" levelu a skladby jsou prosyceny aranžemi, které svědčí o jejich důmyslné přípravě. Jenže ve výsledku forma zvítězila nad obsahem a je na pováženou, jak malý náladový přepad na posluchače nakonec dolehne. Nejlépe každopádně vyznívá úvod díla. Song „The Reckoning" startuje moderně vyboosterovaný sound, jenž slouží elektronickým vstupům i zasněným vokálům, na kterých tato deska stojí a padá navzdory všem aranžím, případně hostujícím mužským hrdlům. Sharon je pořád ve výtečné kondici, což ještě více prokáže v navazujícím a celkově nejzdařilejším příspěvku „Endless War“. V něm autoři tkají jemnou pavoučí strukturu, nechybí výborně klenuté sloky, emotivní popěvky či epické (nikoli však invazivní) sbory a hlavně refrén s kosmicky magickou aurou. Tohle je komerčně laděná, a přesto skladatelsky vysoce promyšlená kompozice, být takové celé album, tak je vyhráno. Jenže není.
Ještě navazující „Raise Your Banner“ umí celkem spolehlivě vtáhnout (Sharonino opakování požadavku „don´t fight with me“ je stejně tak naléhavé jako úzkostné), odsoudit nelze ani další pohodovku „Supernova“ či v refrénu trochu živější „Holy Ground“, když se ale během druhé poloviny nahrávky nastolená tvůrčí taktika nijak nerozvine a naopak se začne prohlubovat repetiční stigma s ubývajícím počtem chytlavých okamžiků (s drobnou výjimkou položky „Mercy Mirror"), jde náhle kvalitativní potenciál díla hodně dolů. Hudba začne být vyloženě líná a zpěvaččino ustavičné „naříkání“ ztratí půvab. Holanďané stvořili album, které se až příliš zacyklilo v melancholických vzorcích a ve výsledku ani nedojímá, ani nejiskří kompoziční invencí, pouze tak bezkrevně prošumí.
|
