A máme tu další all-star projekt. Tato skutečnost je naznačena již v názvu Gathering Of Kings, který může znít malinko troufale, jelikož se v sestavě nevyskytují vyložení „panovníci" rockového showbyznysu, tyto povýšené myšlenky se ale po poslechu alba spolehlivě rozplynou. Vlastně začnou mizet už po zapnutí singlu „Love Will Stay Alive“, kterým se kapela prezentuje potenciálním zájemcům. Tohle je muzika hodná košatě vznosných přívlastků, ne snad možná vyloženě „královsky“ strhující, každopádně dostatečně povedená a přitažlivá.
Za celým nápadem stojí jistý Ron Dahlgren, zakladatel společnosti Rocknytt, který ke splnění své dlouholeté vize dokázal zlanařit řadu zajímavých umělců, v čele s Victorem Olssonem (Saffire), jenž se zhostil skladatelské úlohy. Tento hudebník zároveň sám nahrál vstupní pocitovku „The Gathering“, která přináší jemné a melodicky velmi přilnavé sólo. To rozprostře koberec pro pochodové rytmy skladby „Forever And A Day“, jíž zdobí působivý klávesový motiv, na který se napojí neméně líbivá kytarová linka. Jsme tak cele ponořeni do stylu AOR, který ale hudebníci rozptýlí bluesrockovým sólem, méně tradičně vyznívá také nikoli nasládlý zpěv Björna Strida (Soilwork, The Night Flight Orchestra), což platí i pro další položku „Love Will Stay Alive“, kde si za mikrofon stoupl Rick Altzi (At Vance, Masterplan). A je to právě Rickiho hlas, jenž dodává písni náležitě honosný feeling, dojem poté ještě zvýrazní hravé sólové trylky nebo vypointovaná závěrečná gradace.
Nastávající trio písní vysoko položenou laťku nepřekoná, avšak ani neshodí a případné zaškobrtnutí – vztahující se nejvíc k refrénové chytlavosti - vždy něco vynahradí. V případě příspěvku „Endless Paradise“ to je výtečné sólové téma, u skladby „Saviour“ harmonická linka v refrénovém nápěvu, polobaladu „Passing Rain“ zase osvěží důmyslné instrumentální vrstvy (z nichž se do popředí úspěšně žene pianové preludium) a opět zářící Altzi. K silné poslechovosti načrtnuté úvodem alba se vrátí píseň „Out Of My Life“ s vícehlasně rozradostněnými zpěvy, vyhrávkami a lehkými smyčci, melodickým vrcholem díla se pak stává kompozice „Long Way From Home“, které vévodí úžasně zabarvený zpěv Alexandera Frisborga (HellDog). Tohle je AOR ve své nejlichotivější a vždy líbivé podobě, nehledě na datum, které se právě píše v kalendáři.
Skladba „Lonely Road“ nabídne refrén s evokací raně osmdesátkových Whitesnake, v písni „The Runaway“ pak dvoufázově rozčleněný a hlavně značně atraktivní chorus zavoní popovým aroma, i proto, že jejím autorem není Olsson, ale bratři Gibbové z Bee-Gees, kteří ji napsali pro švédskou zpěvačku Carolu v roce 1986. První album tohoto projektu se povedlo, je náramně poslechové a zaslouží pozornost hodnou když ne přímo úrovně králů, tak princů a princezen určitě (snad s mírnou výjimkou přece jenom obyčejnějšího songu „Angels“, a když už jsme u výtek, od věci by nebylo ani častější prolomení dominantního pochodového tempa). Nezbývá než doufat, že titul nahrávky „First Mission“ dostojí svému pomyslnému závazku a my se brzy dočkáme mise číslo dvě.
|
