Oni ti Lazy Bonez zas tak líné kosti mít nebudou. Parta kolem výborného zpěváka Tommiho Salmely totiž udržuje vcelku standardní odstup mezi svými alby a tak necelé tři roky po vydání alba „Alive“ přichází s novinkou „Kiss Of the Night“. A vlastně by se dalo říci, že kromě toho, že na soupisku přibyl klávesák (tenhle nástroj a jeho harmonická spolupráce s bodavými kytarami jsou pro výraz kapely velmi důležité) Heikki Tolvinen, který nahradil (dle fotografií, v oficiální sestavě figurují dva krotitelé černobílých klapek) Janneho Tolsu, zůstává u téhle finské kapely úplně všechno v tom stejném stavu, v jakém kluci dopsali poslední notu na předchozí album.
Svěží a vyzrálý hard rock, který velmi přirozeně vstřebává heavy metalové šlahounky i odénky dospěláckého roku, takže vsadit se dá na velmi zpěvné melodie i na to, že Lazy Bonez nabídnou dostatečně pestrou paletu, aby nesklouzli do nějaké jednotvárnosti. Fakt, že produkce Lazy Bonez je už od začátku jejich působení plně orientována na osmdesátá a devadesátá léta, kdy tahle muzika měla největší žně, napoví, že se budeme pohybovat po území, kde už všechno bylo dávno objeveno. Některé skladby proto ve svých nápadech mohou působit už hodně známým dojmem, nicméně muzikantská zralost i zkušenosti členů kapely a hlavně skutečnost, že kluci nesklouznou k nějaké rutině či povinnosti a dokáží do svých písní napustit dostatek emocí, drží úroveň i třetího alba Lazy Bonez vysoko. A stejně jako minule se můžete uvolněně pohupovat v rytmu hladivého rocku se špetičkou stadionové hitovosti (třeba „Fire“, „Run“, „Tears Of Gold“), mašírovat v hutnějším oparu temnějšího dramatu („Smile“), či se dojímat u bezprostředního hraní na city („Forever Young“), hostovská účast bývalého frontmana kapely Celesty Anttiho Railia v titulní skladbě je už jen takovým drobným bonbónkem navíc.
V porovnání s dvěma předchozími alby už je „Kiss Of The Night“ přece jen o něco snadněji odhadnutelné. To, co platilo minule, však platí do posledního písmenka i nyní - chcete-li u kolekce třinácti skladeb (označení dvou závěrečných kousků jako bonus je z hlediska kvality vyloženě nadbytečné) zavzpomínat na minulé století ve velmi čerstvé podobě , tato deska k tomu má všechny nezbytné předpoklady.
|
