„Rozhodli jsme se pokračovat. Byly jen dvě možnosti – rozpadnout se nebo sehnat pomoc a jít dál.“ Za slovy Dennise Warda se ukrývá poměrně dramatická situaci, ve které Pink Cream 69 museli čelit faktu, že zdravotní stav kytaristy Alfreda Kofflera do chodu kapely nevyhnutelně zasáhne. Jak už je dnes známo, Pink Cream 69 vzpomínanou pomoc našli a se situací se vyrovnali asi tím nejjednodušším způsobem. Již v bookletu alba „Thunderdome“ se objevila uvítací formulka pro Uweho Reitenauera, kytaristu, který se nejprve stal koncertní posilou kapely, aby na albu následujícím už byl pevnou součástí Pink Cream 69 (nutno zdůraznit, že veškeré kytarové party na „Thunderdome“ ještě Alfred Koffler hraje osobně). Posun termínu vydání desky (právě v důsledku Alfredových zdravotních obtíží) se z dnešního pohledu, kdy kapela odstupy mezi jednotlivými alby natahuje stále víc, jeví celkem bezvýznamný, i změna vydavatele je prakticky kosmetická, protože o devátém albu kapely lze konstatovat, že je naprosto tradiční. Však se ani Dennis Ward s Davidem Readmanem nebránili myšlence, že tato deska je určitou hrou na jistotu…
Je pravda, že ve druhé polovině alba tenhle zpočátku nenápadný dojem postupně sílí, ale to, co Pink Cream 69 předvádí v jeho první půlce, je opět excelentní lekce z extrémně melodického a nezbytně kousavého hard rocku. Snad jen titulní „Thunderdome“ narušuje jinak všudypřítomnou hymničnost, její na poměry Pink Cream 69 až nezvykle hutný a těžkotonážnější výraz, plíživý zpěv a temné sbory (byť ta tradiční melodičnost ze skladby svítí na všechny strany) kapele hodně sluší. A hned poté přijdou Pink Cream 69 s ohromně silným blokem čtyř písní – energická hitovka „Gods Come Together“ s úžasně zpívající sólovou kytarou, dramatickým zvolněním do atmosféričtější pasáže a následným dynamickým nástupem do živelného tempa je velice akční, houževnatější úderka „Carnaby Road“ s ostrým riffem, naléhavým zpěvem staví na silné melodii a především na parádní refrénové přihrávané mezi sbory a sólovým zpěvem, skvěle vygradovaná jedovka „Here I Am“ s atmosférickým úvodem a nejvýraznějším sloganem je výzvou pro nekonečný stadionový chorál, úžasně dospělá nadýchaná piánovka „That Was Yeasterday“ hraje nesmírně lehce na city… Po téhle záplavě pocitů a energie je zbytek alba prostě už „jen“ klasickou porcí velmi dobrých skladeb, ze kterých vyčnívá velmi povedená výpůjčka „My Sharona“ od The Knack.
K albu „Thunderdome“ mělo vzniknout celkem osmnáct nových skladeb, na albu se jich ocitlo jedenáct (plus jeden cover). Výběr je velmi povedený (anebo byla autorská forma kapely stále velmi výborná), protože i čtvrtý „popřestavbový“ kus v řadě je velmi silnou položkou v diskografii Pink Cream 69.
|
