Italské těleso Inner Shrine je hodně specifickou záležitostí. Autor Luca Liotti, jenž kapelu před více než dvaceti lety zakládal (ještě s parťákem Leonardem Morettim, který se ovšem v roce 2011 trhnul), jde malinko jinými směry, než většina jeho kolegů. Dbá především na emocionální vyznění písní, jejichž základem jsou jednoduché a smyčkově se opakující motivy, do kterých jen občas zapěje hostující vokalistka, případně zabrouká sám Liotti. Výsledná forma pak zajisté nesedne každému, pokud se ale s italským autorem napojíte na stejnou vlnu, může jít naopak o nevšední a hlavně příjemný zážitek.
Zároveň je dobré připravit se na rozvážně až vláčně vedené tempo, kterým by nepohrdl lecjaký doom-metalový spolek. Právě tímto rytmickým způsobem meandruje úvodní píseň „Akhai“, přičemž v navazujícím dění nahrávky se tento tvar nijak zásadně nerozvine. Ničemu to ale nevadí, album jednak není dlouhé, jednak zde jde především o budování atmosféry a jitření duševních pochodů.
A v tomto ohledu italský skladatel odvádí dobrou práci, zvlášť když do hry vmísí líbivé vyhrávky nebo náladotvorné orchestrace, které se nesou ve stylu „ploužákových“ příspěvků devadesátkových Therion (viz skladby „The Siren Of The Woods“ či „Clavicula Nox“).
 Mě osobně však na hudbě Italů nejvíce přitahuje základní melodické klenutí. Instrumentace se nejčastěji vlní po melancholických liniích, které duchaplně pozvedají i pokorně klidní duševní prostor. Tyto dojmy podporují také zasněné sopránové popěvky, jimž kontrují pološeptané démonické Lucovy promluvy, čímž vzniká podobnost s pohádkou „Kráska a zvíře“, nikoli však v nějaké disneovsky uhlazené variaci, ale spíše v gothic-hororové verzi (viz např. film Juraje Herze). V neurputných tempech některých kompozic je možné vypozorovat podobně neinvazivní, avšak o to více vtahující gradaci („Ode Of Heroes“, „Guagamela“), jindy se díky sladkobolným obloukům dostaví magicky opojné chvění („Sakura“). Album „Heroes“ je záležitostí nálady. Není sbírkou tradičních písní a jeho rychle rozpoznatelná skladatelská taktika nebude ladit každému. Pokud ovšem hledáte nekomplikovanou hudbu a zároveň vám nevadí příklon k silnému melodramatickému vyznění, zkuste dát Italům Inner Shrine alespoň jednu šanci.
|
