I když desáté album (tuto skutečnost kapela důvtipně znázorňuje již v samotném názvu desky) Pink Cream 69 svým pestrobarevným obalem odkazuje na nejsilnější studiové předchůdce, jeho největší síla tkví tentokrát o kousek jinde, než tomu bylo u ultramelodických „One Size Fits All“ či „Sonic Dynamite“. Jistě, melodičnost zůstává, detailní propracovanost je neměnná (což se vzhledem ke studiové premiéře druhého kytaristy Uweho Reitenaeura coby stálého člena kapely dalo předpokládat), jedinečnost hlasu Davida Readmana je stále jasným poznávacím znamením. A i přes to, že Pink Cream 69 se pochopitelně drží i své tradiční zpěvnosti, určitý posun v jejich výrazu (snad poprvé od alba „Endangered“) je víc než patrný. I zde se lze odkázat přímo na název desky – „In10sity“ je celkově intenzivnější, syrovější, zemitější a ne tak nadýchaně vzletné a dokonale vypointované, jako tomu bylo u předchozích počinů.
Samozřejmě dojde i na typické hard rockové hymny, z nichž zejména barevná „Out Of The World“ deklaruje, že excelentní forma kapelu neopouští – to silné vzrušující pnutí při dialogu sólového zpěvu a temných sborů, mrazivá propracovaná atmosféra, v rozporu s výše uvedeným konstatováním i naprosto úžasná gradace jsou nenapodobitelné, úvodní ostře akční „Children Of The Dawn“ představuje (když už došlo k přitvrzení) ideální spojení nové agresivnější tváře kapely a dříve typického žonglování s melodiemi, Readman intezivně propíná a natahuje hlasivky, dramatická kytara dost nekompromisně kouše i v propracovaném sólu. Závěrečná emotivní a příjemně uvolněná balada „Last Train To Nowhere“ významně zjemní albu tvář, stejně působí i přemýšlivě intimní kraťounká „Desert Land“. Ten útočnější výraz pak asi nejlépe reprezentuje dynamická „No Way Out“ s úderným refrénem a silně jedovatou kytarou, či syrově moderní (v rámci tvorby kapely až progresivní a přitom hard rockově staromilská) „Crossfire“. Z pětice posledních alb se jedná o jednoznačně (alespoň na první poslech) nejméně přístupný kousek, který sice zachoval řadu poznávacích znamení kapely, ale zároveň naznačil fakt, že Pink Cream 69 nemusí zůstat stát na místě a hrát jen na jistotu (kterou se samozřejmě opět stal precizní zvuk).
Všechno jednou musí skončit. Na Pink Cream 69 byla vždy spoleh - s vydáním nového alba nikdy dlouho neotáleli, a to ani v době, kdy se kapela potýkala s dost zásadními vnitřními problémy. Po intenzivním albu „In10sity“ (prvním pro Frontiers Records) se Pink Cream69 odmlčeli na dlouhých šest let. A během této pauzy, po téměř čtvrt století společné činnosti, se bubeník Kosta Zafiriou rozhodl oficiálně ukončit své působení v Pink Cream (a později i v Unisonic, čímž zároveň pověsil na hřebík bubenické paličky) a věnovat se manažerské práci. Pink Cream 69 tak čekala třetí personální výměna v jejich historii.
|
