LUCIFERA - La cacéria de brujas
Půvabný název kapely a krásně ztvárněný přebal, to jsou první signály, které by měly spolehlivě lákat metalové jedince s popelově zabarvenou duchovní aurou. Pokud si dáte říct, může na vás posléze stejně sympaticky působit zjištění, že za mikrofonem této kolumbijské blackened-thrashmetalové formace stojí žena s přezdívkou Blasfemia. Její žánrově dostatečně přitažlivý krákor doprovází druhý – a zároveň poslední – člen David Hellrazor, který vedle skládání stíhá také většinu nástrojů. Toto ďábelské duo letos uvedlo studiový hřích s titulem „La cacéria de brujas“ (Hon na čarodějnice), jenž můžeme rovnou vsunout mezi povedené stylové kousky. Při jeho poslechu padají samy od sebe kříže ze stěny a nad spánky se začíná klubat cosi špičatého. Pokud někdo koketuje s myšlenkou, že se po smrti dostane do ráje, měl by se této desce obloukem vyhnout, jelikož její nesvatý obsah zajišťuje procvaklou jízdenku na přesně opačný konec křesťanské fantazie. Méně pověrčivé (čti zmatené) jedince naopak čeká vkusný zážitek s několika překvapivými momenty. Do obecně přece jenom standardnějších kompozičních linií některých skladeb je totiž vsypáno nečekané množství melodií, které pomáhají k celkové sjízdnosti daných písní. Když si pak kolumbijský autor dovolí větší úhyb z tradičního rukopisu a místo blast-beatů přejde na stručné a jasné speedmetalové prvky, navíc svoji kolegyni v refrénu podpoří druhým vokálem, stává se najednou o třídu lepším („Conjuro“). Podobně hezky působí také démonické zaklínání či sténání, které muselo být zachyceno přímo na čarodějnických orgiích. Vrchol těchto „experimentů“ tvoří závěrečná instrumentálka „Evocación del caos“, která přináší líbivý náladotvorný obsah, jenž je zdánlivě mimo hlavní tón desky, ve výsledku ale příjemným způsobem dokládá tvůrčí nadhled. Připočteme-li k tomu přesný zvuk, je nutné novinku Lucifery doporučit každé kacířsky zaměřené duši.
6,5/10
YouTube ukázka - Arde En Llamas
BLACK THORN HALO - The Horde
Americká grupa Black Thorn Halo patří mezi zástupce hřmotně burácejícího thrashe á la Testament nebo Accusser. Úvodní skladba „The Rising" okamžitě roztočí instrumentální vrtule, k jejichž dravosti - podepřené výtečným zvukem - se brzy připojí stejně urputný zpěvák Ralph Lopez. Tato silová hra se popravdě řečeno postupně slije v lavinovitou masu, kterou je ale možné ustát, a to hlavně díky vynalézavosti sólující kytary, jíž neschází poctivý melodický vklad. Přesvědčí nás o tom jak dlouhá pasáž ve zmíněném otvíráku, tak šestistrunné okrasy v kusech „Kill The Pain" a „Into The Unknown". Úplně nejlépe se povedlo smíchat ingredience skladby „Swarming", která po mohutném nájezdu, připomínajícím tvorbu metalových bohů Dethklok, vyjede do strmé slokové stráně, na jejímž vrcholu čeká úderný refrén podtrhlý kytarovou vyhrávkou. Opomenout nelze ani valivě nafrázovanou jízdu „Dare You To Live", která krom pro-koncertního tahu potěší klidnou bluesovou mezihrou. Nicméně ani tato kompoziční nástavba, případně nejednou vnesené groovy a hardcore prvky či občasné změny vokální polohy ve výsledku nedokáží dostatečně vyrovnat houževnatost metalové materie, jejíž plánovaná brutalita v průběhu - přestože nijak dlouhé - nahrávky postupně řídne, až se stane téměř kontraproduktivní. Při střídmějším dávkování alba ovšem tato slabina spolehlivě mizí.
6/10
YouTube ukázka - The Rising
S.T.F.U. - Reborn In Blood
Navzdory doslovnému názvu této francouzské kapely, který zní Shut The Fuck Up, si o ní dovolím napsat několik informací. Byla by totiž chyba ignorovat její aktuální počin, který se jednoznačně povedl. Nejzajímavějším lákadlem hudby Francouzů je kombinace thrashe s punkem (případně hardcorem), ještě pikantněji působí zpěvák Max, jenž připomíná Marka Oseguedu z Death Angel, a to včetně dikce a frázování. Jde o zajímavou podobnost, která ve výsledku svádí k bonmotu, že těleso Shut The Fuck Up působí jako Death Angel na punku. Toto záměrné zjednodušení by mělo nalákat jak fanoušky amerických legend, tak příznivce crossover-thrashe, přičemž si dovolím tvrdit, že budou spokojeny oba tábory. Můžeme se tedy plně oddat rychlému tempu startovací palby „Delirium Tremens“, a zároveň plně věřit zpěvákovi, když hlásí, že „this is gonna be funny“. Jeho slova doloží např. punk´n´rollové dovádění nářezu „Hatred And Insanity“, rytmické pumpy válu „Face To Face“, drsné riffové náběhy v „Possessed“, působivé sólování v „Murder“ nebo melodeathové vsuvky kompozic „The Need To Kill“ a „Reborn In Blood“. Nový zápis francouzské kapely je punkově hravý i thrashmetalově úderný, snad jen zvuková produkce mohla doznat o něco větší péče. Jinak ale dobrá práce.
7/10
YouTube ukázka - Possessed
|
