Jsou alba, s jejichž kvalitou se tak nějak dopředu počítá. A pak existují počiny, které zastihnou posluchače zcela nepřipravené, což ještě umocňuje fakt, že takové dílo stvoří doposud neznámá kapela. Podíváme-li se na obal řeckého tělesa Warrior Path, jen těžko začneme přemýšlet o něčem výjimečném. Po spuštění díla ale začne vyskakovat jedno překvapení za druhým. Tím úplně největším je sestava, která eponymní debut tvořila, a ve které se tyčí dvě přední osobnosti řecké (potažmo evropské) metalové scény.
Pravda, všeuměl Bob Katsionis působí leckde (namátkou Firewind nebo Outloud), jeho jméno ale zaručuje nezanedbatelný podíl zkušenosti a řemeslného fortelu, pročež jeho objevení v osazenstvu Warrior Path znamenalo první velké plus. Druhým je pěvecká pozice, kterou nezastal nikdo menší, nežli Yannis Papadopoulos. Ten před časem odešel z formace Wardrum, aby se mohl naplno věnovat finským kolotočářům Beast In Black, a najednou se zničehonic vynoří v další kapele, přičemž jeho účast podle všeho neplní pouhou hostující pozici. Základ spolku Warrior Path je tedy mimořádně bytelný (díky Katsionisovi je samozřejmostí i dobrý zvuk), hudba pak tuto devízu podepírá adekvátně kvalitními tóny.
Při jejich poslechu se připravme na výpravné heavymetalové putování, které plně souzní s názvem kapely a desky. Bojová nálada je všudypřítomná, ať už jde o klid před bitevní bouří (případně ošetřování ran po ní), kterou zastupují uvolněně plynoucí skladby, tak o zastávku v jádru nejurputnějšího dění, kdy se válčí o holý život. Do první kategorie náleží opravdu vkusný polobaladický příspěvek "Black Night", ve kterém Yannis naplno prodává své pěvecké umění (pocit čehosi výjimečného umí tento borec navodit jako málokterý z jeho kolegů), potažmo neméně vtahující akustická pohoda "Dying Bird Of Prey". Druhou skupinu zastupují vály pulzující na dravém pohonu, který se z heavymetalových zákoutí přirozeně vlévá do power-speedových oblastí, v nichž neschází smysl pro tvorbu silně okrasných melodií ("A Sinnersworld", "Fight For Your Life").
Stejně tak přijde řada na kompozice, ve kterých se mísí obě zmíněné polohy, přičemž v takových momentech řečtí autoři pečlivě budují stavbu písně (časy nad šest minut jsou běžnou záležitostí), aby se poklidné i hřmotné úseky slily v patřičně poutavé hudební dění. Daří se jim to jak v položkách "Riders Of The Dragon" a "Mighty Pirates", tak v kusu "The Hunter", kde na baladicko-hymnický vstup naváže ostrá speedmetalová jízda s vyostřeným Yannisovým projevem, ale také parádními melodickými sóly. Drobnou kvalitativní výjimku představují okamžiky, kdy se skladatelské rozjímání malinko zacykluje, a jako takové skladbu (nahrávku) pocitově spíše protahuje, nežli by čechralo její náladotvornou strukturu ("The Path Of The Warrior"). Jde ale jenom o detail, který příliš nerelativizuje to hlavní a nejzásadnější, tedy nadmíru sympatický a líbivý dojem, jenž debutový zápis těchto Řeků zanechal.
|
