WARFIST - Grünberger
Sotva vybělily nesvaté symboly, které se na mých dřevěných reproduktorech zjevily po poslechu nedávného záseku kolumbijské smečky Lucifera, už jsou podrobeny nové zkoušce v podobě alba „Grünberger“ od Poláků Warfist. Jde o další dílo, jehož hlasitá reprodukce bezpečně zaručí, že si návštěvu vašeho obydlí dobře rozmyslí právě procházející dvojice jehovistických kazatelů (případně kdokoli další). Blackened-thrash vzývající staré žánrové postupy, jehož lyrická složka čerpá z temných událostí, ke kterým došlo v oblasti Zielone Góry (německy Grünberg), což je vůbec ústředním tématem této kapely (viz také debut „The Devil Lives in Grünberg"). Podobně jako v případě Lucifery, i zde se o veškeré dění stará pouhá dvojice muzikantů, konkrétně bicmen Pavulon a kytarista a zpěvák Mihu, jenž tento spolek před patnácti lety zakládal ve spolupráci s půvabně přezdívaným maníkem Witchfucker (který později hodil čáru). Po zlověstně vybrnkávaném mini-intru skladby „Black Army“ nastoupí typický stylový kolotoč, jehož základem je black, thrash a punk, nesmí chybět blast beaty a náležitě ponurá sóla. Dvojice polských hříšníků nechce přepsat zavedené písmo nesvaté, svoji práci ale odvádí velmi dobře a archaické kompoziční struktury umí interpretovat s patřičnou vášní. Album si drží stabilní jakostní standard, ze kterého občas vyskočí výrazně chytlavé thrashmetalové pasáže, viz položky „Grunberger (Drinking With The Devil)“ a „Slay, Swive And Devour“, kde se do hry rovněž vmísí obdobně svůdný spídový pohon. Pokud Poláci občas projeví tendenci k náhlému ochabnutí skladatelského nasazení, jde pouze o dočasné okamžiky, které jsou brzy vynahrazeny tvůrčím vzedmutím, jež jde zpravidla ruku v ruce s tempovým vyostřením („Feasting On Dead Bodies“, „The Burning Flames of Ignorance"). Příznivci inkriminovaného žánru každopádně nic řešit nemusí a naopak se můžou bez problémů oddat poslechu této příjemně skličující desky.
6,5/10
YouTube ukázka - Death by the Cleansing Fire
I.N.C. - Terrible Things
Amíci I.N.C. (Indestructible Noise Command) se na scéně pohybují už pěknou řádku let. Studiovou kariéru nastartovali v roce 1987, přičemž s druhým albem „The Visitor“ (1988) slavili nemalé úspěchy. Pak ale přišly problémy s labelem Giant Records, které vyústily až v rozpad kapely. Reunion nastal v roce 2010, po dlouhých dvaceti letech, nicméně od té doby tahle parta nezahálí a stihla do světa vypustit již tři kotouče, včetně letošní novinky „Terrible Things“. A začátek této nahrávky je vskutku strhující. Vítací kousek „Fist Go Rek“ ihned zaujme dynamickou hrou, která spojuje hardcore-punk s technickým thrashem, svůdnými riffy i melodickými sóly, které nabírají přirozenou inspiraci v power a heavy metalu (jasný vrchol v tomto ohledu znamená pasáž songu „Pledge Of Legions“). Ještě zábavnější představení nabídne druhý příspěvek „Identifier“, v němž hudebníci po nápaditě hravém úvodu vjedou do strmé rytmizace, které vévodí smyčkové opakování vokálních úseků. Tento recept je neuvěřitelně návykový, když pak výtečný dojem podtrhne chytlavý refrén (se vždy vítaným textovým odkazem na seriál The Sopranos), parádní sólo nebo závěrečné zpěvákovo popěvování, je o vrcholném momentu nahrávky rozhodnuto. Americký kvintet si vede dobře i v navazující jízdě „Declaration“ (opět výtečný melodický refrén!), potažmo thrashově vyostřené titulce, v té už se ale silněji projeví slabina této kapely, kterou je zpěv Dennise Gergelyho. Ten totiž dokáže být v některých polohách značně otravný (např. když začne protahovat konečky frází). Tento neduh zesílí právě ve druhé polovině nahrávky, a to až do té míry, že se skladby stanou téměř kvalitativním protipólem úvodní části díla (ani vícehlasy nepomáhají, někdy spíše naopak). Kvůli zpěvu tedy nakonec nelze nový zápis Amíků vsunout na nějakou mimořádnou bodovou úroveň, což je vzhledem k některým vyloženě úchvatným okamžikům opravdu škoda.
6,5/10
YouTube ukázka - Fist Go Rek
REZET - Deal With It!
Začátky německé formace Rezet pamatuje pouze zpěvák a kytarista Richard Wagner. Právě ten byl zásadním činitelem při vzniku kapely v roce 2004, a výjimečným aktérem zůstává dodnes, zvlášť s ohledem na svůj vokální styl. Wagner totiž patří mezi výrazově čisté pěvce, čímž kontruje agresivnímu thrashmetalovému podkladu, a to zhruba ve stylu Dánů Artillery. A stejně jako v případě těchto známějších kolegů, i zde mi občas zpěv přijde lehce nekompatibilní s instrumentální složkou, nejde však o nic zásadního, zejména proto, že se nejednou dočkáme hlasové diverzifikace. V titulce jde kupříkladu o crossoverový náklon, ve válu „No Plan B“ zavadíme o nu-metalovou polohu, položka „Alone“ je zase bezmála baladickou rock-metalovou pohodou, do které melodický zpěv výborně sedne. Drtivý nátisk „Chaos In My Mind“ podpoří nápaditá sólující kytara s „kňourajícím“ dovětkem, rytmicky burácející kus „MDPV“ zase napružené fráze, ve kterých se fakuje jedna radost. Slušný odpich provází také skladbu „Dead Or White“ s pro-koncertně štelovanými vícehlasy (o doprovodné vokály se stará celé osazenstvo), stejně jako další zběsilou palbu „Spiral Down“ s líbivě naspídovaným sólem (šestistrunné kreace patří obecně mezi největší ozdoby této nahrávky). Dvojnásobně gradující instrumentálka „Pile Of Shards“ znamená důstojné rozloučení s albem „Deal With It!“, které jenom potvrzuje stabilní přísun kvalitních žánrových příspěvků.
7/10
YouTube ukázka - Treadmill To Hell
|
