Sejdou se takhle Belgičan, Němec, Fin a Norka a řeknou si: „Pojďme si zahrát nějaký ten symfo-gothic metal.“ Začíná to trochu jako nějaký vtip, ale proces vzniku holandské kapely Imperia to příliš nevystihuje. V roce 2003 u toho totiž kromě této čtveřice byli i dva Holanďané. Tahle mezinárodní parta je fanouškům žánru dobře známá, nicméně do „první ligy“ se zatím nedostala. Po čtyřleté pauze se o to znovu pokouší se svým pátým albem „Flames Of Eternity“.
Nejzajímavějším členem kapely je zpěvačka Helena Iren Michaelsen, známná ze svého působení u Trail Of Tears, se kterými nazpívala úspěšná alba „Disclosure In Red“ a „Profoudemonium“.
Jenže to už je dvacet let a navíc Helena v té době u Trail Of Tears zpívala především kontraaltem a u Imperie zní o něco víc civilně a uvolněně, takže hledat spojitost v hlase hlavní představitelky je v podstatě nemožné. Úvod desky je ve znamení příjemné symfonické muziky. Nikterak hudebně překvapivé, ale dobré melodie, kytary a zpěv posluchače upoutají. Skladbám nechybí nápady., „Fear Is An Illusion“ ani dávka agresivity, když Helena použije i growling! Kontrast s jinak velice melodickou muzikou a kytarovými sóly je působivý.
Někdy se Imperia dostává na pomezí rocku a metalu jako v „Unspoken Words“, která svou jemností hladí, ale zároveň disponuje velice silným refrénem. Helena zpívá příjemně a její hlas patří k pozitivním stránkám desky. Postupně se ale s albem začíná něco dít. „Book Of Love“ je podobná své předchůdkyni a přijde mi lehce odfláknutá. Trochu rockových kytar, táhlá melodie a jednoduché orchestrace, toť vše. „Blinded“ naštěstí šlápne na pedál a představuje nejrychlejší věc na albu. Helena vytáhne trochu operního zpěvu. Jenže pak přijde utahaná „Invisible Tears“. V ní sice upoutají pozornost hezky zakomponované housle a akustická kytara, ale pocit, že deska ztrácí energii, je čím dál silnější.
Píšťalky na začátku „Otherwise“ mohou slibovat něco zajímavého, ale skladba je dalším zástupcem klasického symfo-metalu. Je sice dobře zazpívaná, ale až hříšně průměrná.
Něžná klavírní balada „Beauty Within“ s hostujícím Oliverem Phillipsem (který se na desce postaral o orchestrace) není ničím výjimečná. A to platí i pro zbytek desky. Sem tam zní trochu agresivněji, ale převážnou dobu je až příliš milá, nevýrazná. Kromě „Beauty Within“ do konce alba zazní ještě dvě klavírní balady („A Crying Heart“ a „Mother“) a ani jedna nemá potenciál utkvět v paměti...
„Flames Of Eternity“ je vcelku zklamání, protože přinejmenším první čtyři skladby jsou výborné. A pak najednou jako když dojdou nápady. Netvrdím, že na desce nadále nejsou zajímavé momenty, ale její energie jde rapidně dolů. Imperia může být pro fanoušky žánru (kteří si k hodnocení mohou přičíst bod navíc) dobrou alternativou pro Xandrii, Beyond The Black nebo Vision Of Atlantis. Na první ligu to ale rozhodně není.
|
