Italové Frozen Crown patří mezi několik málo spolků, které si dokázaly udělat slušné jméno hned po debutovém albu. Loňská prvotina „The Fallen King“ zlákala mnoho posluchačů, jistě i z toho důvodu, že osazenstvo kapely zdobí dvojice pohledných dívek. Jedna z nich, zpěvačka Giada Etro, zároveň díky osobitému hlasovému projevu zajišťuje punc jisté (minimálně faktické) výjimečnosti, který v případě debutu doprovázela i znamenitá hudba, o níž se stará multiinstrumentalista Federico Mondelli. Obávám se však, že v případě druhé studiovky s titulem „Crowned In Frost“ už situace není tak jednoznačně pozitivní.
Nic nenamítám proti začátku alba, které po líbivém nájezdovém intru nabídne podobně zdařilou skladbu „Neverending“. Ta sice kytarovou strukturou hojně připomíná Finy Wintersun, celkový tah písně je ale natolik přitažlivý, že spolehlivě svede melodikovu pozornost. Úvodní nápěv, extra povedená vyhrávka a další porce rychlého tempa zajistí dostatek bodů také pro navazující položku „In The Dark“, zároveň se ale pokradmu začne tvořit pocit méně přilnavých vokálních linek, jež nedoprovází instrumentaci dostatečně chytlavým vkladem (úplně kladný dojem nezanechávají ani tupě znějící bicí). Toto „podezření“ výrazně prohloubí song „Battles In The Night“, který dojíždí na nikterak zdařilý refrén, budoucí dění nahrávky pak nízký přísun libozvučně klenutých zpěvů finálně potvrdí.
Kus „Winterfall“ přijde s melodeathovými prvky, u kterých se – stejně jako v případě debutu – můžeme pídit po jejich smyslu (zvlášť s ohledem na úplně běžný Federicův harsh), jejich přítomnost ale není přebujelá (výrazněji se projeví už jenom v závěrečném titulce), takže nejde o nic zásadního. V inkriminované skladbě zarazí spíše dlouhé plochy klávesových preludií, jež přibržďují přirozený tok písně, který je i bez toho celkem pomalý. Je to opět kvůli vokální „taktice“ stavící na víceméně bezduchém protahování frází. Dojem nevylepší ani příspěvek „Unspoken“, o něco lépe si vede teprve píseň „Lost In Time“. Poté se však dočkáme synťákového intermezza, které je dlouhé a nevýrazné, což je možné vztáhnout i na instrumentálku „Enthroned“ (ta je alespoň o dvě třetiny kratší).
Co zbývá? Pouze songy „Forever“ a „Crowned In Frost“, ani ty ovšem nijak nevyčnívají ze šablony dobré hudby a slabších vokálních linek. Druhá studiovka Italů nepotvrzuje kvalitní debutový rozjezd, působí naopak uspěchaně a z pohledu komplexně zdařilých skladeb padá o jeden až dva skladatelské levely níž.
|
