Zpěváčci z Faerských ostrovů Týr byli dlouhá léta personálně velmi stabilní jednotkou. Před šesti lety, krátce před vydáním alba „Valkyrja“, však kapelu opustil Káry Streymoy, bubeník, který byl přítomen úplným počátkům kapely. Pro potřeby tehdejší nahrávky za něj zaskočil Georg Kollias, se kterým se však pro trvalejší působení v kapele příliš nepočítalo. Takže se dalo čekat, že pohyby v sestavě budou pokračovat. To, že Týr mají ve folk-metalovém světě velmi slušnou pověst, potvrdil příchod tlučouna Tadeusze Rickmanna, který po více než sedmnáctiletém působení u maďarské Dalriady dal přednost právě Faeřanům. Tím však změny neskončily, skupině dal aktuálně vale i kytarista Terji Skibenaes a do Týr naskočil novic Attila Vörös.
Těžko říct, zda pro Týr nezvykle čilý pohyb muzikantů se podepsal na tom, že čekání na novou desku kapely se protáhlo na dosud nevídaných pět a půl roku. Co je však podstatné, pokud vám Týr se svým osobitým a nezaměnitelným výrazem už chyběli, můžete jásat. Osmé album „Hel“ přináší přesně takovou muziku, kterou byste od Týr očekávali – zpěvnou, agresivně melodickou, žhavou. Týr jsou zjevně z dlouhé pauzy vyhladovělí a tak vůbec není na škodu ani fakt, že tato nahrávka je jednou z nejdelších, kterou kdy stvořili (pouze debutové album ji překonalo). A i přes to, že vzorec, kterého se Faeřané drží, je v rámci celého alba velmi podobný a konzistentní, „Hel“ má co nabídnou na celé svojí rozsáhlé ploše.
Kompletní třináctku skladeb lze charakterizovat pro Týr tak typickým způsobem – vzletné a snadno zapamatovatelné melodie, étericky poletující sbory, sólový zpěv, plně přesvědčivý v poetičtější poloze i v agresivním přibrušování (atmosféru dokonale zesiluje i využití domorodštiny, na které jsou Týr opět poněkud skoupí, ale aspoň tenhle prvek jen tak nezevšední) a maximální prostor pro skvěle sólující kytaru i velmi neposedné akční bicí. Ne úplně obvyklý je téměř deathový chropot v úvodní „Gates Of Hel“, u které by se díky melodickým výkrutům a živočišné energii chtělo říct, že je naprosto ideálním a typickým vstupem do tohoto skvělého „pekla“, ale právě díky nejagresivnějšímu vokálnímu příspěvku lze konstatovat, že tahle položka se může stát tou alespoň zlehka překvapující. Nicméně, kdo by vyžadoval od Týr nějaké překvapení, když jejich energický vír skvělých melodií je v každé položce strhující?
Volit v diskografii Týr tu nejlepší položku by byla pěkná fuška. S osmým albovým zářezem totiž Faeřané nabídli dalšího silného kandidáta na tuto poctu. Skvělá práce!
|
