THRASHER - Thrash n´roll
Když svoji kapelu pojmenujete Thrasher, desce a první písni dáte názvy „Thrash n´roll“, resp. „The Power Of Thrash“, jednak si nepřejete, aby svět byť jen vteřinu pochyboval o vašem žánrovém cítění, jednak dokazujete zápal a nasazení pro věc. Zkušenost ovšem radí, že podobně okázalé názvosloví může stejně tak indikovat bezobsažnou prvoplánovost, jež po bližším zkoumání odhalí skutečné karty (zhruba ve stylu psa, který štěká, ale nekouše). Toto mexické těleso se, upřímně řečeno, nachází někde mezi. Jeho debut není ničím výjimečným, na druhou stranu dokáže zaujmout, i proto, že dojem výrazně nekazí zvuk ani zpěv (i když ten jenom těsně). Od party se jménem Thrasher bych očekával syrově nakvedlané pasáže ve stylu nejtradičnější old-schoolové školy, kterýžto předpoklad Mexičané naplňují hned několikrát, nejsvůdněji pak v námelech „The Power Of Thrash“, „Devastación militar“ (jede se v anglickém i španělském jazyce) a „Revolution“, kde se potkává klasický styl s osmdesátkovým heavíkem, možno klidně říci i thrash´n´rollem. Ani v tomto tedy název desky nelže, viz také příspěvky „Bad Boy Rock“ a „Thrash n´roll“, celkově se ale trojici hudebníků přece jenom lépe vede v přímějším thrashovém náklonu. Tato debutová placka vykazuje jisté prvky mladistvé kompoziční jalovosti, ty se však jeví veskrze sympaticky a v případě povedených riffových ploch i bezpečně nakažlivě (s návštěvou koncertu bych neměl sebemenší problém). Dobrý start.
6/10
YouTube ukázka - The Power Of Thrash
WESTERN DEATH - Sick Century
Kanadský spolek Western Death s novinkou „Sick Century“ sjíždí víceméně punkovou lajnu, nicméně dochází i na hardcore a thrash metal, který svými ostrými rohy nabodává spodní strukturu skladeb. Kvintet hudebníků nejprve klame tělem, když v úvodu otvíráku „Dark Ships“ rozpoutá crossoverovou hru s groovemetalovými vlnami, pánové se však brzy přepnou do tvrdě punkového módu, ve kterém setrvají bez výraznějších odchylek až do závěru nahrávku. Kupředu se uhání drtivou rychlostí, pouze s výjimkou položky „Three Years Later“, jež sice znamená vhodné rytmické rozčeření, nicméně zároveň dokazuje, že kanadským punkerům více svědčí svižný pohon. Písně mají díky tomu požadovaný náboj, který ještě umocňují rockově aktivní sóla. K běžnější rovině hudbu posouvá pouze jedna ze slabších zpěvákových poloh (ta uřvanější), většinou však bývá Jim Rissling v pohodě snesitelný (např. při fanánkovském rozevlátí songu „Escape Velocity“) a nijak nenarušuje dojmy z díla „Sick Century“. To se povedlo v míře více než slušné, vedle energie z něj sálá mohutná porce pohody a jako celek může být vítanou alternativou k ryzím thrashmetalovým počinům.
6,5/10
YouTube ukázka - Can´t Sleep
HELLRIPPER - Black Arts & Alchemy
Nevím, jaký má skotský hudebník James McBain osobní život, nicméně kdyby se mu v něm dařilo jen z poloviny tak, jako v profesním, může se považovat za totálního alfa-samce. V hudební oblasti jím každopádně je, když dokáže nahrát album zcela svépomocí, včetně studiové práce a produkce (ok, s masteringem vypomohl Joel Grind z Toxic Holocaust). Pointou samozřejmě je, že se jeho tvorba vyznačuje nemalým puncem kvality, což dokládá Jamesův projekt Hellripper, ať už debutovým kotoučem (viz tato recenze), nebo aktuálním EP „Black Arts & Alchemy“ (vedle toho se McBain často podílí na tvorbě tzv. splitek). Jak napsané termíny dobře prozrazují, bavíme se zde o blackened thrashi, který do sebe ovšem pojímá několik dalších vlivů, jako je black/thrash´n´roll, speed, punk nebo raný osmdesátkový hevík (jde vlastně o jakousi variaci hodně vypružených Motörhead). Čtveřice nových písní znamená neúprosný rytmický skluz na extrémně dekadentní a po čertech divoký mejdan. Blackově řinčivé kytary, neurotický lauf, potrhlá sóla a psychotický McBainův projev, to vše dodává songům podmanivý hell-appeal. Smysl pro potměšilost skotský autor projeví v titulním hříchu, který protíná tak melodicky svůdná vyhrávka, že by svedla k tanečku i zapřisáhlého ateistu. Do závěrečného kusu „Headless Angels“ McBain neodolatelně vyštěkává úsečné fráze (vzpomínka na brilantní fošnu „The Fire And The Wind“ od Demoniac není daleko), a když poté přihodí i šlapavý thrashmetalový úsek (což je zároveň jediné pomalejší místo na celém EP), cítí se posluchač natolik vtažen do víru dění, že ukončení této párty nepřichází v úvahu. Jediným možným a logickým východiskem je okamžité zopakování celé akce. A pak další. A další. A…
7,5/10
YouTube ukázka - Black Arts & Alchemy
|
