Melodeathových spolků, které umí chytlavě propojit elementy jako je zpěv, orchestrace a dobrý zvuk, zase tolik není. Francouzům Aephanemer se nicméně právě tohle při tvorbě druhé studiovky „Prokopton“ povedlo. Z pohledu soundu se není co divit: o mix se staral Dan Swäno, mastering zastal Mika Jussila (v technické oblasti je nutné zmínit také „kreslíře“ Niklase Sundina z Dark Tranquillity, jenž stvořil pěkný art-work). Větší překvapení se ukrývá za growlingem, který se line z hrdla lepé divy Marion Bascoul. Když k tomu připočteme baskytaristku Lucii Hune, můžeme partu Aephanemer brát jako propojení půvabu s agresí, přičemž se dané termíny ani zdaleka netýkají pouze vizuální stránky.
Pointou hudby, kterou skládá kytarista Martin Hamiche, je totiž obecná živost, jíž dodávají dominantní odstín bohaté orchestrální motivy. Hamiche na sebe důvtipně klade jednotlivé instrumentální vrstvy, jejichž finální lomoz odzbrojuje značnou silou. Kytarové spodky projíždějí zeminu jako nejvýkonnější karbidové vrtáky, ze zkypřené půdy pak vzkvétá pestrá symfonická vegetace. Toxicky zahleněné Marioniny vokály působí jako strašák zabodnutý doprostřed pole, jehož úkolem je odehnat všechny nevítané hosty. Výsledkem je úroda, kterou může této kapele závidět většina konkurenčních spolků.
Štiplavou agresi zajistí ostré riffy s thrashmetalovými zoubky, chutnou jemnost zase nadýchané smyčce, melodické vyhrávky (s nikoli ojedinělým folkovým vlivem) nebo i čistý vokální projev ve skladbě „Snowblind“ (opět v adekvátně kvalitním Marionině přednesu). O dynamiku se starají tempové hrátky, šlapavé pasáže střídají rychlé rytmické kmitočty, k typickým blast beatům se ovšem Francouzi uchylují jenom velmi zřídka, což vůbec ničemu nevadí. Na druhou stranu by neškodilo více výstupů uvolňujících přebujelé a časem jednotvárněji působící instrumentální stěny, jako např. v položce „Back Again“, jejíž typický základ člení šlapavé thrashmetalové téma, ve druhé fázi navíc důvtipně zaseknuté. Dobře působí také neoklasické prvky v závěrečném příspěvku „If I Should Die“, díky čemuž se možná někomu připomenou Finové Children Of Bodom. Mně osobně deska Francouzů rovněž asociovala formace Old Man´s Child, Dawn Of Relic nebo rané Dimmu Borgir, a to vždy v pozitivním slova smyslu. Melodický death nezanedbatelné kvality, právě takový je obsah alba „Prokopton“.
|
