Na začátku nového tisíciletí se Soulfly opravdu dařilo a jejich popularita stále rostla. Max mohl být s fungováním kapely naprosto spokojený, ale přesto jednu slabinu ve svém bandu viděl. Od začátku totiž nebyl zcela přesvědčený o hráčských kvalitách bubeníka Joa Nuñeze, a tak se ho před nahráváním třetí desky rozhodl vyměnit. Na bubenickou stoličku tak znovu usedl Roy Mayorga.
Na konci roku 2001 Soulfly zamířili opět do studia ve Phoenixu, aby zde natočili své třetí album, které pojmenovali jednoduše „3“. Na rozdíl od dvou předchozích desek kapela tentokrát zcela rezignovala na nějaký vývoj či experimenty a vznikla nahrávka, která by se dala označit jako naprosto typičtí Soulfly. Maxova parta nám tady překládá mix toho, co už jsme mohli slyšet na dvou předchozích nahrávkách, tedy thrash, hard core, etnické prvky, špetka nu-metalu a pár hostů, kterých je tady o trochu méně než ve dvou předchozích případech, ale to ve finále vůbec ničemu nevadí. Pokud někdo nabyl dojmu, že Max se na prvních dvou albech Soulfly spíše hledal a nevěděl kam se vydat, tak tahle fošna mu jasně ukázala, že Max má v hudebním směřování Soulfly úplně jasno. Typickým příkladem toho je hned úvodní pecka „Downstroy“, která sice nemá takovou sílu jako otvíráky na dvou předešlých počinech, ale jasně ukazuje, v jakém duchu se bude celá nahrávka odehrávat. To následující „Seek ´n´ Strike“ je energií napěchovaný hit po všech stránkách, který dodnes na koncertech sklízí velké ovace. Za nejsilnější položku alba považuji více než osmiminutovou „Tree of Pain“. Tato melancholicky začínající záležitost, která postupně vygraduje přes thrash pasáž až k hácéčkovému vyvrcholení, si příjemně pohrává s pocity posluchače. Velký kus práce zde odvedla hostující pěvecká dvojice Asha Rabouin a Richie Cavalera (Maxův nevlastní syn). K dalším zajímavým songům patří nu-metalová záležitost „One“ s hostujícím Cristianem Machadem (Ill Niño) a krátká thrashová řezničina „L.O.T.M (Last of the Mohicans)“. V době nahrávání desky se celý svět (a zvláště pak Spojené státy) vzpamatovával z tragických událostí z jedenáctého září a atmosféra vzniku nového alba byla jimi také poznamenána. Kapela jako poctu obětem tohoto hrůzného činu nahrála „skladbu“„9-11-01“. Nutno podotknout, že se jedná skutečně o zvukový záznam minuty ticha, kterou ve studiu všichni přítomní drželi, nikoliv jen o prázdné místo na nahrávce.
Druhá polovina desky je bohužel výrazně slabší. Ani jedna ze dvou cover verzí, tedy „One Nation“ (vypůjčená od Sacred Reich) a „Sangue de Bairro“ (původně od Chico Science & Nação Zumbi), nemá schopnost zaujmout. Tradiční instrumentálka, pojmenovaná podle kapely, působí tentokrát zcela obyčejně a nevýrazně. Závěrečná (opět jen instrumentální) skladba „Zumbi“ mi přijde už absolutně zbytečná.
Album „3“ nedosahuje kvality svých dvou předchůdců a v diskografii kapely bude vždy patřit spíše k průměru (i přesto, že jeho první půlka je poměrně povedená). Nicméně ve vývoji kapely mělo důležitý význam, protože definovalo typický zvuk Soulfly.
|
