Vypadalo to, že sestava Soulfly se konečně ustálila, a tak stejná čtveřice muzikantů, která nahrála úspěšnou desku „Prophecy“, mohla začít připravovat další řadové album. To spatřilo světlo světa jen rok a půl po vydání předešlé nahrávky a navíc stihla kapela v mezičase vydat ještě DVD s názvem „The Song Remains Insane“, které mapovalo historii souboru. Max Cavalera ovšem nezažíval zrovna šťastné období. Koncem roku 2004 byl zastřelen přímo na pódiu jeho velmi dobrý kamarád Dimebag Darrell (kytarista z kapel Pantera a Damageplan) a jen den poté Maxe ranila další špatná zpráva. Náhle totiž zemřel jeho nevlastní vnuk Moses. Bylo jasné, že sled těchto smutných událostí se musel zákonitě projevit i na Maxově tvorbě, zejména na právě připravovaném albu, které dostalo výstižný název „Dark Ages“. Kdo by ovšem čekal pomalou pochmurnou desku, mýlil by se. V Maxovi toto smutné období jeho života vyvolalo spíše agresi, takže nahrávka je výrazně tvrdší a thrashmetalovější než předešlé počiny Soulfly, ale zároveň nechybí choutky experimentovat, kterým kapela naplno podlehla na předchozí řadovce.
Skladby na „Dark Ages“ tak můžeme rozdělit do dvou kategorií. Tou první jsou klasické thrashmetalové vypalovačky, ve kterých se sem tam objeví pro Soulfly již typické prvky jako etnická hudba. Je potřeba dodat, že tato kategorie má na desce častější zastoupení. Druhou skupinu tvoří experimentální skladby, ve kterých se americká formace odvážně pouští do oblastí, které jsme od ní ještě neslyšeli. Tato druhá kategorie je výrazně zdařilejší a posluchačsky zajímavější.
Poprvé v historii Soulfly začíná jejich deska samostatným intrem, po kterém se v "Babylon" rozezní thrashové (avšak hácéčkově skočné) tóny a jíž na jedinečnosti přidává prazvláštní arabský nádech. K dalším zajímavým momentům nahrávky patří brutální thrashmetalová sypačka „Molotov“, zpívané hned ve třech jazycích (angličtina, portugalština a ruština), s čímž vypomohli Billy Milano (M.O.D.) a Pavel Fillipenko (FAQ). K dalším netypickým songům patří „Innerspirit“. Jedná se o skladbu, která často střídá náladu i tempo a disponuje na poměry Soulfly nevšedně chytlavou melodií. Zahostoval si zde srbský zpěvák Nemanja „Coyote“ Kojić, který celé písni dává příjemný reggae nádech. Podobně atypická je pecka „Riotstarter“, která (až na trochu ujetou melodii a úvodní portugalsky zpívanou etnickou vsuvku) silně připomíná americkou industriální formaci Ministry. K vydařeným položkám patří i přes svoji téměř jedenáctiminutovou stopáž závěrečná instrumentálka, nesoucí tradičně jméno kapely. Její lehká pochmurnost krásně koresponduje s titulem desky. Z kategorie pro Soulfly „tradičnějších“ skladeb bych vypíchnul dvojici „I and I“ a „Staystrong“. Ve druhé zmíněné se opět skvěle předvedl Maxův syn Richie.
Tím bohužel výčet zajímavých momentů více než hodinové nahrávky končí. Zbytek fošny tvoří jen vesměs průměrné thrashmetalové fláky, které rozhodně neurazí, ale nemají čím překvapit a nijak zvlášť nezaujmou (tedy až na kytarová sóla, která se zásluhou Marca Rizza opět povedla). Na druhou stranu vyloženě špatný song na albu nenajdeme, takže můžeme s klidem říct, že „Dark Ages“ je možná zbytečně dlouhá, ale vesměs povedená nahrávka, která v několika případech příjemně překvapí a ve zbytku přinese poměrně slušnou rutinu.
|
