S kapelami, ve kterých účinkuje zpěvák Nils Patrik Johansson, to začíná být malinko složité. Na jednu stranu je díky jeho hlasu zaručen specifický zážitek, na druhou hrozí riziko, že pokud jeho projev nedoprovodí osobitější hudba (viz hlavně Dánové Wuthering Heights), bude se jednat o hodně vejcoidní záležitost. Tak třeba parta Astral Doors seká v rámci žánru jistě kvalitní, ovšem obsahově značně podobná alba, přičemž novinka (se shodně zaměnitelným titulem) „Worship Or Die“ není výjimkou (do rovnice je možné přičíst i Johanssonovu sólovku „Evil Deluxe“ nebo ex-kapelu Civil War).
Dostáváme tedy pravidelnou porci heavy/power metalu kříženého se sedmdesátkovým feelingem, hard rockem i osmdesátkovou klasikou à la Dio. A jako vždy zůstává platné, že když se autoři trefí, může si fanoušek u okázale posazených melodií jenom výskat. V případě tohoto alba k tomu dávají pádný důvod kusy „Night Of The Hunter“, „This Mus Be Paradise“ a „Triumph & Superiority“ s chytlavými refrény a vůbec obecným drajvem a švihem. Tyto skladby vyčnívají vysoko nad širokou konkurencí a v podstatě se jim nedá nic moc vytknout. Zmínit je vhodné i náladově temnější, stále však dostatečně důvtipné položky „Worship Or Die“, „Concrete Heart“ a „Forgive Me Father“ (potažmo ďábelsky rudý cover motiv).
Problémem jsou skladby, které se zacyklují v těžkopádné skladatelské množině, s mizivým průnikem silněji vyčnívajících nápadů a invence (především „Desperado" a „Let The Fire Burn"). Pokud bychom vyjmuli aktuální povedené kompozice a dali je dohromady s vrcholy předešlé desky „Black Eyed Children" (případně o kousek zkrátili stopáž, která je v případě obou řadovek přetažená), máme zde skvělé melody-metalové dílo. Takhle jde jenom o další desku, na které zpívá Nils Patrik Johansson, což pochopitelně vůbec není málo. Otázkou začíná být, jestli je to dost.
|
