Není nad to, když dokážete zvolit dostatečně trefný název, který o obsahu alba prozradí mnohé. Němečtí veteráni Paragon, kteří pomalu uzavírají třetí dekádu svojí existence, jsou v tomto směru poměrně nápadití, takže titul jejich dvanácté desky „Controlled Demolition“ by vás mohl celkem důkladně připravit na to, co od téhle party očekávat. Obzvlášť při vědomí, že Paragon jsou z rodu vytrvalců, kterým do popularity krajanů Grave Digger či Accept (těm se v podání Paragon občas do cesty připletou i Hammerfall) sice nějaký krok schází, ale svým stylovým zaměřením s nimi stojí v jednom šiku. A letos, když se produkce a masteringu ujal Piet Sielck (Iron Savior), jejich střelivo kromě parádní razance nabralo i silnou porci melodií.
Jen na krátký okamžik Paragon lehce klamou tělem. Není to poprvé, kdy parta z Hamburku sáhla k strašidelně atmosférickému intru (v tomto případě se jedná o titulní kus), které jen lehce šťouchne do tajemné atmosféry, aby se následně rozmašírovalo v typickém pochodovém tempu s velmi důrazným a robustním výrazem. Z něj Paragon pak (částečně) vyklouznou pouze v jediném případě – v plíživější „Deathlines“ s temnější aurou a větším zaměřením na atmosféru a výpravnost, přičemž mávání hrobnickou lopatou je v tomhle případě velmi intenzivní (křikloun Andreas Babuschkin sice nemá tam osobitý hlas jako Chris Boltendahl, ale najít mezi jejich projevem jasné spojnice není vůbec složité). To, že v závěrečné „…Of Blood And Gore“ proniká do skladby trocha hymničnosti a že v „Mean Machine“ se nepokrytě hraje na melodickou chytlavost (v duchu Accept) nic nemůže změnit na jednoznačné charakteristice alba -strhující energie, agresivita, nepolevující intenzita, divoce našlápnutá rytmika, živočišně kousavé a ostré riffy, natlakovaný a zároveň melodický Babuschkinův křik, svěží kytarová sóla, tradiční heavíkový sekec – mazec a jízda na divoké kobyle bez kompromisů.
Třicet let je třicet let. Za tu dobu už kluci zjevně vědí, co a jak chtějí hrát, na jakékoliv moderní trendy z vysoka kašlou a hlavně pořád na ty svoje zdivočelé přímočarky mají zřejmě nevyčerpatelné zdroje energie. V jejich dosavadní diskografii byste jen těžko hledali nějaké slabší místo. A „Controlled Demolition“ tuhle statistiku plně potvrzuje.
|
