První červnový víkend hostila Plzeň nemálo domácích i zahraničních fanoušků metalu. Na jubilejním desátém ročníku jedné z největších akcí v Plzni se na pódiu v Lochotínském amfiteátru představilo sedmadvacet kapel z devíti různých států. Na návštěvnících byla po celý den vidět radost a nadšení z probíhajícího festivalu, a to i přes to, že první den byly kapely doprovázeny drobnými dešťovými přeháňkami, na které ovšem byli někteří díky pláštěnkám připraveni.

Jako první se už po jedenácté hodině dopolední představila domácí black metalová kapela Törr . První návštěvníci, kteří si před vstupem nějakou tu dobu počkali, se hned nahrnuli do kotle, jelikož si chtěli vychutnat tuto českou legendu v celé kráse. Již po prvních pár minutách bylo jasné, že kapela je ve formě. Jako úvod do celého festivalu Törr zafungoval výtečně.

Po půl hodině se na pódium vyřítila méně známá progresivní pětice Long Distance Calling, pocházející z německého Münsteru. Ta překvapila publikum kvalitou svých instrumentálních skladeb, ve kterých jsou dobře rozeznatelné obě kytary, basa i bicí. Přestože kapela u nás nepatří mezi nejznámější, návštěvníci ji ohodnotili velkým aplausem a hojnou aktivitou pod pódiem. Emoce vyvolané Long Distance Calling rychle přebili němečtí kolegové z heavy/power metalových Majesty. Po celou dobu vystoupení bylo cítit mírné překvapení, které v kapele vyvolalo publikum svým ohlasem k jejich tvorbě, jež v některých chvílích připomínala tvorbu amerických Manowar a švédských Hammerfall (kteří dostali prostor o pár hodin později). Kapela i přes tyto podobnosti působila originálně, svěže a diváci si ji pochvalovali.

Kissin Dynamite ukázali Metalfestu sílu mládí a stálo to za to! I když je členům této německé hard rockové kapely „jen“ okolo osmadvaceti let, mají toho již hodně za sebou, vždyť kapelu založili roku 2002, tedy ve svých jedenácti letech. Frontman kapely Johannes Braun doslova létal po pódiu a rozpohyboval celý kotel. Za těch bezmála dvacet let, co spolu kluci koncertují, se dokázali dokonale sehrát a na pódiích předvádějí zázraky. Páteční vystoupení se neslo v německém duchu. Další, kdo se objevil na scéně, byla známá a v porovnání se svými předchůdci poměrně starší power metalová kapela Axxis. Zpěvák Bernhard Weiß působil na pódiu velmi sebevědomě, a i přes malé zakopnutí o kabely si dokázal udržet svůj charakteristický hlas podobný Robu Halfordovi. Kapele se podařilo udržet a dokonce ještě pozvednout atmosféru, která jim byla předána od Kissin Dynamite. Taktéž předvedli, že rozhodně nepatří do starého železa a dokážou rozproudit celý festival.

Z Německa jsme se přesunuli trochu jižněji, na pódium vstoupila řecká death metalová temnota Septicflesh. Kapela nevystupovala na Metalfestu poprvé, vydala ze sebe to nejlepší a koncert se jí velmi vydařil. Septicflesh spolehlivě zabavili fanoušky death metalu a připravili pole pro následující velmi oblíbenou kapelu. Řecký death vystřídali finští death-doom-folk-gothic-progresivní Amorphis. Během prvních písních si Finové naprosto získali kotel, který s nimi po celou dobu dokonale spolupracoval. Kapela ve svém setlistu zapomněla na písně z alb, kterým vděčí za svou slávu. Zařazena byla pouze skladba „Black Winter Day“ z druhého studiového alba „Tales from the Thousand Lakes“. Kapela se soustředila více na poslední dvě desky, které tvořily zhruba polovinu koncertu. Fanoušci, kteří poslouchají kapelu už od devadesátých let, byli proto mírně rozladění, ale i přes trochu horší playlist se koncert kapele vydařil a dá se tvrdit, že kvalitou šlo o jeden z nejlepších pátečních koncertů.

Amorphis vystřídali švédští kolegové Hammerfall. Velmi oblíbenou heavy metalovou kapelu si do kotle přišlo užít spousta návštěvníků, kteří moc dobře věděli, jak kvalitní vystoupení se chystá. Hammerfall předvedli přesně to, co se očekávalo a.na rozdíl od předešlé kapely sestavili kvalitní playlist napříč všemi deskami. Při hitovce „Hearts on Fire“, která uzavírala koncerty, se dal do pohybu celý amfiteátr a ti největší z fanoušků v kotli se pustili do zuřivého poga. Kapela byla při odchodu z pódia doprovázena bujarými výkřiky a potleskem.

Poté, co se Švédi odebrali do zákulisí, začala mohutná přestavba pódia, kterou publikum využilo k nákupu posledních piv, aby se později mohlo soustředit na vrchol večera, německé Powerwolf, kteří před Metalfestem ve vedlejší zoologické zahradě pokřtila vlka Attilu, pojmenovaného po frontmanovi kapely Attilovi Dornovi. Powerwolf nastoupili na stage připomínající zbořený kostel přesně v půl desáté. Členové vystupovali v typických kostýmech a obvyklém make-upu, Attila se po celou dobu vystoupení dožadoval pozornosti publika, které nenechal ani na chvíli vychladnout, a pokud je zrovna nenutil skákat, alespoň vybízel ke zpěvu, jako například u songu „Demons are a Girl`s Best Friend“. Attila si také vyžádal rozsvícení světel na mobilech při písničce „Where the Wild Wolves Have Gone“. Po hodinu a půl trvajícím velmi vydařeném koncertu se amfiteátr začal vyprazdňovat a pomalu sunoucí skupinky lidí si nemohli vynachválit první úvodní den plzeňského Metalfestu.