Je jasné, že principál Johann Cadot se názvu kapely Asylum Pyre, v jejímž čele stojí už šestnáct let, nevzdá. I když by tím možná jejím příznivcům při svých stylových posunech dost ulehčil život. Před čtyřmi lety se v rámci progresivního power metalu při velmi jiskřivé spolupráci se zpěvačkou Chaos Heidi (ta jediná se z předchozí sestavy podílela i na albu „Fifty Years Later“ z roku 2012) dostal na jednoznačný vrchol vlastní diskografie a asi nebylo nic snazšího, než se držet této cesty. Zřejmě zasažen současnou moderní vlnou diskotékových temp v rámci metalu (tedy zejména tvorbou Beast In Black, Battle Beast, raných Amaranthe, či aktuální podoby Within Temptation) však Johann docela razantně pootočil stylovým kormidlem, což se neobešlo bez kompletní výměny ansámblu a s post apokalyptickou vizí se stal dalším zástupcem scény, ponořené do víru disko-techno-tanců.
Nebyl to úplně nejlepší nápad, alespoň v kontextu síly minulého alba. Jistě, ten dusavě halasný a vytrvale masírující rytmus dokáže schovat mnohé, ale když k adrenalinovému halasu Asylum Pyre nepřidají nic navíc, obsahová prázdnota vyleze na povrch. Na „No. 4“ se tak neděje sice často, ovšem když si odmyslíte jedovaté zvuky především v „Borderline“, ale i v „Into The Wild“, či v „The Broken Frame“, máte dokonalou ukázku nápadového vakua a melodické jalovosti. Všechny tři tyto skladby jsou umístěny v druhé polovině alba, ale neřekl bych, že aktuální skladatelská matrice Asylum Pyre je natolik průhledná, aby se v první polovině desky ošoupala až na dřeň, spíš se jedná o dost nešťastnou dramaturgii. Vždyť pointrová „One Day (Silence - Part 2: Day Dreaming)“ s duetovým dialogem, s až hysterickým vyvrcholením (zásluhou zpěvačky Oxy Hart, která však bývalku Chaos Heidi zastíní snad jen pouze v této položce), s příjemnou melodií, i s docela silnou dávkou studené elektroniky, komplikovanější a temnější „On First Day“ s kapkou jedu i špetkou afektovanosti, či adrenalinově výhružná „The Cemetary Road“ poslouží jako jasný důkaz, že po úplně slepé ulici se Asylum Pyre nevydali, ačkoliv angažmá Yannise Papadopoulose v diskotékovce „Sex Drugs And Scars“ se jeví hodně prvoplánově a zbytečně, obzvlášť když tahle skladba do výkladní skříně toho nejlepšího v repertoáru Asylum Pyre patřit nebude.
Větroplach Johann Cadot pořádá se svojí družinou hon na moderní trend. Zda mu tenhle styl muziky proudí v žilách přirozeně nebo zda si jej tam stříká uměle, ukáže až čas. Podle přesvědčivosti alba „No. 4“ bych to viděl tak nějak padesát na padesát.
|
