MOONLIGHT HAZE - De Rerum Natura
Na papíře to zní hodně slibně. V novém spolku Moonlight Haze se pohybují (ex)členové z formací Elvenking, Teodasia či Overtures, zpěvačka Chiara Tricarico pak figurovala v Temperance a aktuálně pěje u Sound Storm. Realita je ovšem mnohem obyčejnější. Tahle parta totiž jede hodně po povrchu, jehož nablýskanost může někoho nalákat jako masožravá rostlina mouchu, jakmile se však dotkneme skutečnosti, rychle z původního vábení vystřízlivíme (s tím rozdílem, že my na rozdíl od mouchy můžeme zmáčknout tlačítko stop a žít vesele dál). Vysvětlení je jednoduché, na albu s honosným názvem „De Rerum Natura“ se nedostavují chytlavé nápady. Chvíli se bere od Within Temptation, jindy se přidá elektronika, operní zpěv, orientální nebo asijské motivy, pozornost však zbystří máloco. Poprvé se to podaří až refrénům skladeb „Odi et Amo“ a „The Butterfly Effect“, u těch lze ale zase vznést oprávněné námitky vůči původnosti. Kapela se trochu probere ve svižném kusu „A Restless Mind“, kde po libozvučných křivkách kmitají sloky i chorus (podobnost s Nightwish lze tentokrát odpustit, neboť se vzpomínky vracejí až k nejlepšímu albu „Oceanborn“), stejně tak se povedl závěrečný song „Goddess“, kde se Italové utrhnou k symfo-speedu, k tomu přidají svěží vyhrávky nebo vyostřené vokály v refrénu a hned je o dobrou náladu postaráno. Ze zbytku písní lze jenom paběrkovat, přičemž ani vyzobání všech sladších míst nezajistí pocit naplnění a náležité posluchačské pohody.
5/10
YouTube ukázka - Ad Astra
WINGS OF DESTINY - Revelations
Je to trochu paradox. Při posuzování předešlé desky Kostaričanů Wings Of Destiny jsem si stěžoval na krátkou stopáž alba, zatímco tentokrát si budu stěžovat na jeho délku. Novinka „Revelations“ trvá přes hodinu, což by nebyl problém, kdyby se obsah nahrávky podařilo celoplošně naplnit dobrou muzikou. Místo toho ale pokračuje podivná rozeklanost, autoři nabízejí jak bezproblémově chytlavé nápady, tak překombinované progresivní pasáže, přičemž daný souboj nejednou proběhne v rámci jedné jediné skladby. Takový přístup by mohl vyhovovat náročnějším požadavkům nebo prospět dynamice díla, jen kdyby byly obě polohy stejně kvalitní. Kostaričané jsou jistí v žánrově čistém poweru („Here We Go“, „Facing The Beast“), ještě více jim sluší hupnutí do neoklasického ráje („Under The Moon“). Špatně si nevedou ani v baladické rovině („Wake Me Up") nebo tehdy, když nemelodické prvky vpustí jenom na okraj písně („Free Fall“). Co si ale počít se zbytkem? A capellový experiment „Divine?" ještě může na někoho zapůsobit, riffy a harshové vokály („Rising Chaos“) ale desku nikam neposouvají, jižanské kytary stejně tak („Lost In The Dark“), death metal v položce „Possessed“ je mimo mísu úplně. Tato stylová schizofrenie se zákonitě přenáší na posluchače a osobně si neumím představit nikoho, kdo by byl omámen ze všech skladeb úplně stejně.
6/10
YouTube ukázka - Facing The Beast
WINTERNIGHT - Fire And Ashes
Argentinci Winternight se po dva roky starém debutovém EP „Eternal Freedom“ prezentují dalším kraťasem. Jeho název „Fire And Ashes“ opět aspiruje na výhru v soutěži powermetalové klišé roku, hudba má ale k podobné jednoduchosti daleko. Tihle chlapíci mají totiž žánrové řemeslo v ruce, a to do té míry, že si můžou dovolit návštěvu neoklasických zákoutí, aniž by zněli jakkoli polovičatě či snad dokonce amatérsky. První položka z třískladbového EP znamená v tomto ohledu jakési zahřívací kolo, symfonický vítr i sólové trylky se poslouchají hezky, to nejlepší má ale teprve přijít. Druhý štych „No Place To Run“ už naplno rozpoutá neoklasické představení, které ve své kompoziční honosnosti nemá daleko k tvorbě spolků Royal Hunt či Eternity´s End. Skladbě svědčí speedmetalové tempo, na něž instrumentace nanáší působivé stylově ornamentální vrstvy (s opětovným vrcholem v sólové části), zpěvák Juan Pablo Kilberg pak vše dotváří nakřáplým a technicky zmáknutým hlasem (s občasnou – neméně povedenou - výpomocí doprovodných vokálů). Závěrečný příspěvek „Fly To The Glory“ startuje líbivý melodický nájezd, jenž brzy doprovodí další várka chytlavých melodií. Tvorba Argentinců má hlavu a patu, i proto by si zasloužila lepší producentské ošetření, zvuk totiž – podobně jako na prvním EP – zůstává o jednu až dvě úrovně za kvalitou hudby, což je prostě škoda.
6/10
YouTube ukázka - celé EP
|
