Míchání melodeathu s power metalem pořád nepatří mezi ohranou záležitost, nejznámějšími představiteli této subžánrové větve jsou patrně Finové Children Of Bodom, kterými se ostatně jejich krajané ze spolku Gladenfold nechávají citelně inspirovat. Těmto seveřanům trvalo celkem dlouho, než se přes několik demáčů a ípíček dokopali k debutové fošně "From Dusk To Eternity" (2014), a ani navazující řadovka s titulem "When Gods Descend" nevznikala v nějakém trysku. Nicméně do obsahu desky se pětiletá prodleva nijak dramaticky nevepsala a Finové opět nabízejí mírně nadprůměrnou power-melodeathmetalovou fúzi.
Jen zdánlivě nápaditě působí stylová členitost, která krom zmíněných žánrů pojme i odlesky moderny, symfo metalu, gothiky či progu, nejde však o nějaký sofistikovaný mix, spíš vše vyznívá ve smyslu "narveme tam toho co nejvíc, abychom působili zajímavě a cool". V souladu s tím jde i rytmická měňavost, kdy instrumentální vlny buď intenzivně hřmí nebo se poklidně pohupují, stejně jako vokály maníka se jménem Esko Itälä, který přechází z laihovského harshe do čistých poloh, přičemž je jeho projev velmi zdařilý, v případě melodického náklonu dokonce výborný. Hudební invence však za zpěvákovou kvalitou lehce pokulhává.
Album přes všechny možné vlivy nezanechává výraznější stopu v paměťovém centru, jakkoli zároveň není možné mluvit o nějaké beztvaré nudě. Finové jsou slušní v souvisleji přehledných momentech, kdy nás nechtějí udolat množstvím motivů a místo toho se soustředí na budování stavby písně. Do této sorty spadají kusy "Sanctuary Denied", "Last Goodbyes" či potemnělá balada "Ghosts Of Our Past". Nejlépe se vyvedl příspěvek "Brothers", který jde naproti epickému poweru a v němž melodeath slouží pouze jako kusé oživení (možná by tedy Finové měli upustit od brutálnějších stylů a bylo by po - recenzentových - starostech). Také ve zbylých písních jsou k nalezení povedená místa, nejde však o nic světoborného, což je možné přeneseně vztáhnout i na celé album.
|
