Už dlouho se mi nestalo, abych si pustil nějaké album hned čtyřikrát po sobě, poté šel chrápat a ráno celou masáž rozjel nanovo, sice ještě se zalepenými víčky, ale s o to větší chutí. Řeč je o paraguayské sebrance Khÿmor, která vtrhla do metalového světa v červnu debutem "The Place Of Chaos" a rovnou zamířila mezi nejvybranější thrashovou smetánku. Tohle album má neuvěřitelnou sílu, jeho obsah drtí, trhá a atomizuje, hlavně ale baví v míře mimořádně uspokojivé a radostné.
A v čem že vězí hlavní příčiny úspěchu? V respektu a pokoře, se kterou trio Latinoameričanů přistupuje ke staré žánrové škole, v technické zručnosti, jež dovoluje osvědčené postupy předvést se správnou finesou, ve vášni, která dává hlubokým kořenům novou sílu k růstu, a v neposlední řadě v chytrosti, jejímž přímým důsledkem je dobrý zvuk či adekvátní stopáž alba. Salvu výbušných riffů a nesmlouvavé rytmiky nastartuje titulní song, ve kterém se mj. poprvé a naposledy objeví malinko zavádějící blast beaty, jinak ovšem půjde o thrash jako věž, s agresivním tahem na bránu a jedním chytlavým motivem za druhým. Dojde i na malá překvapení, jako je intro "91", jenž v tracklistu visí až na třetím místě. Ničemu to ale nevadí, zvlášť s ohledem na uhrančivou stylovou vymakanost této instrumentální vsuvky.
Po ní pokračuje thrashová slast, příklepové riffy osvěžují hravá sóla a vyhrávky, v položce "Metal Forces" trio hudebníků zaútočí divokým speedem ve stylu raných Anthrax, zlověstnostnou atmosféru nabídne vál "Punishment", závěrečný kus "Falsa Democracia" vyostří metalovou intenzitu vnesením španělštiny. Pokud bych měl tvorbu Paraguayců přirovnat k nějaké thrashové veličině, pak bude jasnou volbou pozdně osmdesátkový Kreator. Khÿmor se bájnému německému Tvůrci přibližuje jak sekanou kytarovou strukturou a celkovou náladou, tak zpěvem Elvia Fleitase, který jakoby mladému Petrozzovi z hlasivek vypadl. Parádní debut a jedna z nejlepších žánrovek roku!
|
