INFRARED - Back To The Warehouse
V táboře kanadských Infrared se v první vývojové fázi nic moc nedělo. Po pět let starém reunionu se ale daly věci do pohybu, vznikly dvě řadovky, které následuje letošní EP "Back To The Warehouse", jež dosahuje téměř půlhodinové hranice. Z pohledu obsahu je však situace malinko složitější. Tahle parta své skladby ráda fázuje, člení a vrství řadou nápadů, což je na jednu stranu chvályhodné, na druhou malinko zmatečné. Orientace v hudbě není úplně snadná, sotva se posluchač usadí v jednom tématu, už jej střídá druhý, ne vždy ku prospěchu sjízdnosti písně. Zábavná je crossoverová hravost, kdy baskytara buduje vlastní svět, v němž se posléze uvelebí podobně rozverný zbytek osazenstva. Tento kompoziční švih ale vždy něco rozhodí, v prvním songu "Meet My Standards" je to zbytečně přibržděné sólo, jindy právě touha narvat do stopáže co nejvíc motivů. V tomto ohledu Kanaďané hojně evokují ranou tvorbu německé Vendetty, včetně zpěvu, ve kterém dochází k téměř totožnému protahování frází. Ve výsledku jde o zlehka schizofrenní materii, kde posluchač uznává snahu o odlišnější přístup, zároveň mu však není umožněno poklidné a komplexní vychutnání písní, jejichž obsah se neustále mění a tak trochu tříští.
6/10
YouTube ukázka - celé EP
FACE OF DESASTER - Face Of Desaster
Rozkrytí historie této kapely je trochu recenzentský oříšek. Její původ se datuje až do poloviny osmdesátých let, dle autointerpretace má jít dokonce o legendární brazilskou formaci. Metalografie je ale na desky skoupá, najdeme v ní několik málo demíček, dlouhohrající počin žádný, ať už se to týká období, kdy Brazilci vystupovali pod názvem Desaster, nebo novodobé etapy, která započala v roce 2011. Resuscitovaná pětičlenná formace má na kontě pouze letošní EP, to však díky velkorysé časové ploše mohlo být klidně bráno jako plnohodnotný debut, zvlášť s ohledem na kvalitu materiálu, která potvrzuje dlouholeté zkušenosti muzikantů. Dravý thrash s melodickým zpěvem jde naproti fanouškům spolků Artillery, Anthrax, Megadeth nebo Flotsam And Jetsam, skladby jsou promyšlené, atraktivně vystavěné a žánrově přitažlivé. S rychlými tempy se nešetří a nahrávka proto hbitě kvačí kupředu. Dvojice kytaristů prokazuje nemalou riffovo-sólující zručnost, zpěvák Andrews Góis v pohodě ustojí společnost vokalistů seskupených v přední metalové linii. Zalitovat lze pouze zvuku, jenž za kvalitou hudby zaostává a brání autorské nápaditosti v plnohodnotném rozletu (a mně v udělení o bod vyšší známky).
6,5/10
YouTube ukázka - Face Of Disaster
ENVENOMED - The Walking Shred
S melodickým zpěvem se setkáme také u Australanů Envenomed. Vokální stavba dokonce nejednou posune muziku k moderně či poweru, základní otěže jsou ale svěřeny thrash metalu, a to díky řízným kytarám, které sekají noty jako kuchařský mistr cibuli v restauraci na Bay Area. V pořadí druhá fošna s titulem "The Walking Shred" profiluje Australany jako zručné hudebníky, pro které je symbióza melodií s klasickým thrashem věcí hladkou a přirozenou. Zpěvák Mav má techniku v malíku, když se pak zdánlivá přilnavost vokálních vlnek roztříští o riffové stěny, je o atraktivní stylový efekt postaráno. Ve skladbách je většinou o co stát, přestože postupem hrací doby začne být kontrastní strategie "hodný zpěvák, zlá instrumentace" malinko průhledná, za což může i přemrštěná, téměř hodinová stopáž (Kravitzův cover "Are You Goona Go My Way" je zbytečný úplně). Některé songy si každopádně automaticky říkají o opakovaný poslech, např. vály "Aware", "The Haunting" a "Sacrifice", ve kterých se kvartet muzikantů přibližuje vynikajícím krajanům Silent Knight nebo Mason. A protože se v tomto případě povedl zvuk, je nutné novinku Envenomed podepřít výrazně kvalitní známkou.
7/10
YouTube ukázka - Abandon Hope
|
