16.10.2019
RUNNING WILD
Rolf Kasparek připomene svou kapelu novým materiáeml. ..více

16.10.2019
KEEL
Někdejší američtí hairmetalisté nabízejí svým ..více

16.10.2019
TAYLOR HAWKINS AND THE COATTAIL RIDERS
8.listopadu přijde s další sólovkou "Get The Money" ..více

16.10.2019
HER CHARIOT AWAITS
Nový projekt postavil kytarista progresivních Adrenaline ..více

16.10.2019
ECLIPSE
Hardrockeři ze Švédska přivítali ve svých řadách ..více

16.10.2019
BURNT OUT WRECK
Heavymetalisté z britských ostrovů, kde působí i ..více






ARAKAIN - Farao
Za mně výborná nepodlézává jízda s moderní ..

ARAKAIN - Farao
Neskutečná jízda. Po nostalgickém a atmosferic ..

ARAKAIN - Farao
Když už nevím co, dám na desku "Unforgiven II" ..

ARAKAIN - Farao
Pro mě absolutně nehitove, brutálně tvrdé a s ..

ARAKAIN - Farao
Titulní opus je povedený a možná se mi i líb ..

SINNER - Santa Muerte
Ale teď koukám, že na albu z roku 2003 je cover ..

SINNER - Santa Muerte
Jorza - Pokud myslíš to co já, tak jde o cover ..

EVERFROST - Winterider
Perfektní fošna! Letos mě nic tak nedostalo jak ..

SINNER - Santa Muerte
Pokud se mně to s něčím neplete, tak Sinner ud ..

CORELEONI - II
Asi sa Ronnie Romero nezúčastnil konkurzu do Got ..




Za poslední měsíc:
Kolinss (DEBUSTROL) - Spěcháme maximálně jen na pivo
1734x

ARAKAIN - S.O.S
1232x

ARAKAIN - Legendy
1087x

ARAKAIN - 15 Vol.1 & 2
996x

ARAKAIN - Apage Satanas
977x

SONATA ARCTICA - Talviö
943x



27.10.2019
HOUBA, POZOR MAMUT, BANDA...
Havlíčkův Brod - Oko Klub, začátek od:20:00, vstupné: 150

02.11.2019
ATOMOVÁ MIHULE, ČERSTVĚ NATŘENO, NEVIDIM, GIGIGANG, APPLE SPOKESMAN...
Havlíčkův Brod - Oko Klub, začátek od:19:00, vstupné: 150

10.11.2019
DOPETHRONE (can) sludge na evropský tour! GOSPEL OF THE FUTURE (cz) tuzemská ..
Praha - 007 Strahov, začátek od:20:00, vstupné: 23:00



článků celkem: 7191
recenzí: 5883
reportů: 564
rozhovorů: 378













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


MASTERS OF ROCK 2019 - Vizovice, sobota (13.7.) a neděle (14.7.)

Sobota:

Třetí den vizovického festivalu dost poznamenalo počasí. První pro mě přitažlivou položkou sobotního programu byli řečtí power metalisté Firewind. Bohužel jejich set naprosto spláchnul extrémně silný a vytrvalý déšť. Takovýhle slejvák jsem na Masterech ještě nezažil (to jsem zde byl už po deváté). Nerovná betonová podlaha areálu byla během chvíle plná obřích kaluží. Velká část obecenstva pod pódiem tak stála po kotníky ve vodě, což vydržela jen hrstka nejskalnějších příznivců řecké smečky. My ostatní jsme se šli raději někam schovat.

Na set německých Rage se počasí umoudřilo. Velmi mě překvapilo, když jsem na pódiu viděl trojici metalových muzikantů v přítomnosti symfonického orchestru, neboť jsem měl za to, že Peavy Wagner má už podobných experimentů po krk a své Rage směřuji spíše k syrovějšímu výrazu. Dalším překvapením byl křišťálově čistý zvuk. Celá symfonická sekce byla nádherně a čitelně slyšet. Kapela pro tyto účely přizpůsobila i set list. Hrály se především pomalejší skladby, ve kterých orchestr nádherně vynikl, což bylo velmi působivé, ale na druhou stranu tím celé vystoupení tak trochu ztrácelo šťávu a to u power metalové kapely je přeci jen vážný nedostatek.

Ač mě to zpětně trochu mrzí, vystoupení Satyricon a Tarji jsem vynechal a na místo činu jsem se vrátil až na Within Temptation. Musím se přiznat, že jsem od téhle party moc nečekal, protože jejich dvě předchozí zastávky na vizovickém festivalu za moc nestály. Proto mě pánové a dáma mohli jen překvapit - a to se vlastně stalo. Kapela totiž eliminovala prvky, které mi na její show doslova pily krev. Razantně ubylo playbacků, videoprojekce v zadní části jeviště jen dokreslovala hudbu skupiny a nepromítaly se na ní žádné rádoby umělecké filmečky a hlavně Within Temptation konečně působili jako opravdová kapela. Holandská smečka měla své vystoupení po všech stránkách skvěle promyšlené. Pyrotechnikou se nešetřilo a nechyběla ani nápaditá světelná show. Třešničkou na dortu byl pak duet Sharon den Adel s Tarjou. Obě jasně ukázaly, že jsou ve skvělé vokální formě. Potěšila i závěrečná letitá pecka „Mother Earth“.

Na závěr sobotního večera vystoupili američtí Soulfly. Jejich set byl doslova masakr. Prostor pod pódiem (stále ještě plný louží) se proměnil v jeden velký kotel, kde se pogovalo jak o život. Parta kolem Maxe Cavalery hustila do publika jeden náhul za druhým. Mimochodem nezazněl ani jeden song od Sepultury, americká čtveřice si vystačila jen s vlastními skladbami. Jedinou výjimkou byla závěrečná instrumentální verze Ozzyho klasiky „Crazy Train“. Skvělá tečka za sobotním až moc promáčeným dnem.

Neděle:

I v neděli si s námi počasí trochu pohrávalo, ale v odpoledních ani ve večerních hodinách už naštěstí žádný větší déšť nepřišel. Do areálu jsem dorazil krátce po začátku setu německých power metalistů Primal Fear. Pánům to výborně šlapalo. Do publika pumpovali jednu pecku za druhou. Nechyběly ani nesmrtelné fláky jako „Nuclear Fire“, Chainbreaker“ nebo „Metal Is Forever“. Se zpěvem Ralfu Scheepersovi tentokrát výrazně vypomáhal basák Mat Sinner, což by nevadilo, kdyby se oba dva (a každý jiným způsobem) nesnažili neustále hecovat publikum. Tím trošku vznikal chaos a vypadalo to, že pravá ruka neví, co dělá levá a obráceně. Tento drobný nedostatek nic neměnil na tom, že Primal Fear předvedli výborný koncert.

Na vystoupení finských melodeath metaláků Children of Bodom jsem se opravdu těšil. Ovšem jejich set naprosto pohřbil zvuk. Po celou dobu jejich vystoupení se z repráků valila jedna velká hluková koule, což dokázalo celkový dojem hodně zkazit. Přitom pětice měla připravený skvělý setlist (sázela hit za hitem a navíc přihodila i pár věcí z povedené novinky „Hexed“). Publikum se ovšem nenechalo nějakým zvukem rozhodit a pogovalo, jak jen to šlo a možná i díky tomu měl koncert bodomských dětiček výbornou atmosféru. Nebýt tak špatného zvuku jednalo by se rozhodně o jeden z vrcholů letošních Masterů.

Už se pomalu začíná stávat tradicí, že na nedělní večer organizátoři přichystají program, kde jde v první řadě o humor a až v druhé řadě o hudbu. Celý set amerických glam rockerů Steel Panther byl doslova jedna velká prča (tedy v případě, že umíte alespoň trochu anglicky nebo máte někoho, kdo vám to překládá). Pánové sice hodně žvanili a málo hráli, ale mně to tedy nevadilo, protože jsem se ani na chvíli nenudil. Zvrácená pódiová show, úchylné texty a hlavně skvěle zmáknutá komunikace s publikem, to jsou nejsilnější zbraně této americké čtveřice. Netradičním zpestřením pak byla odvážná děvčata v publiku, která na přání kapely obnažovala prsa. Výborně pobavila i parodie na Ozzyho „Crazy Train“. Steel Panther prostě bavili.

Než se hlavní scéna připravila pro dalšího z headlinerů letošního ročníku, vydal jsem se na vedlejší stage vzhlédnout alespoň kousek z vystoupení pražské melodic metalové smečky Anacreon. Musím říct, že jsem byl mile překvapen, protože pánové a dáma udělali od doby, kdy jsem je viděl naposled, obrovský pokrok. Už nepůsobili jako banda nervózních zmatkařů, ale jako zdravě sebevědomá kapela, která umí skvěle pracovat s publikem. Vokalistka Veronika Zelníčková zpívala výborně a dobrý dojem z jejich setu podtrhoval skvělý zvuk. I ta početná skupina lidí pod pódiem vypadala naprosto spokojeně.

Posledním účinkujícím na letošním Masters of Rock byla americká legenda progresivního metalu Dream Theater. První, co na jejich scéně upoutalo oko diváka, byla obrovská bicí souprava a plátno v zadní části jeviště, na které se promítaly různé animace, které měly dokreslovat celkovou atmosféru vycházející z hudby této pětice. Jako velký problém se ovšem jevil zvuk. Zpěv vokalisty Jamese LaBriea byl naprosto nesrozumitelný a do konce vystoupení se to ani kousek nezlepšilo. Pánové hráli přímo mistrovsky (od téhle kapely by člověk ani nic jiného nečekal). Zejména kytarová a klávesová sóla mě hodně bavila, což se ovšem nedalo říci o zpívaných pasážích. Celkově téhle pětici tak trochu chyběla šťáva a větší provázanost s publikem. Ještě na začátku měli Dream Theater pod pódiem úplně plno, během jejich devadesátiminutového setu začali lidé postupně (a to vskutku ve velkém) odcházet. Až do konce jich tam zůstala zhruba třetina z původního počtu, což jasně ukazuje, že se publikum při jejich vystoupení prostě a jednoduše nudilo. Ono se není čemu divit, když vezmeme v potaz, co zde předvedli Steel Panther, Children of Bodom nebo Primal Fear. Ve srovnání s nimi bylo vystoupení Dream Theater opravdu nudné. Nicméně jednu zcela praktickou výhodu to mělo. Díky tomu, že do konce vydržela jen hrstka lidí, nevznikaly na odchodu z areálu žádné fronty ani tlačenice (tak jak tomu bylo v předchozích letech). Přestože poslední účinkující moc nepřesvědčili, byl i tak sedmnáctý ročník kultovního vizovického festivalu velmi vydařený.

Moloch             


Související články


Vydáno: 30.07.2019
Přečteno: 1386x




počet příspěvků: 6

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
DTJe to vážně o...14. 08. 2019 9:56 WS
Pekné reporty až...3. 08. 2019 17:55 roxx
Fajn reporty,...1. 08. 2019 22:27 Pekárek
Pěkné hodnocení...31. 07. 2019 15:47 Radim
myslim, že dream...30. 07. 2019 10:50 ruda


 
Metalforever.info © 2006 - 2019     RSS - články

stránka byla načtena za 0.18702 sekund.