Kapitán John Rackham, poté, co před šesti lety při svém prvním cvičném čvachtání způsobil v přístavu paniku, vyráží na svou první zaoceánskou plavbu. A jelikož posádka zůstala až na jeden lodnický post (baskytara) beze změn, lodní kompas se zasekl v tom samém směru a sudy s rumem jsou na jeho lodi patrně bezedné, je jasné, že debutové dlouhohrající (velmi dlouho hrající) eponymní album italských pirátů Calico Jack nabídne velmi podobnou zábavu, jako jejich EP „Panic In Harbor“.
To ostatně potvrzuje samotný fakt, že do konceptu alba dokonale zapadají dvě skladby, které Calico Jack měli na palubě už minule - pitvořivá halekací vyřvávačka „Grog Jelly Grog“, i podobně laděná až punkově nevázaná skákačka „Where Hath th` Rum Gone“ se sekaným rifem a zdivočelými houslemi. A stejně jako na kraťasu, i tentokrát ta druhá jmenovaná patří k tomu nejsilnějšímu (alespoň z pohledu množství strhující energie a potenciálu na davové křepčení), co pir8ti nabídnou. Zdá se, že za těch šest let, na která se Calico Jack odmlčeli, panoval u kapely silný tvůrčí přetlak, který se projevuje jednak na tom, že kapela natáhla své album na celých sedmdesát minut a dále na tom, že občas se jim podaří splácat na hromadu tolik motivů, až skladby působí roztříštěně a chaoticky. Nejlepším příkladem budiž úvodní „The Secret Of Cape Of God“ s pichlavými skřipkami, agresivním zpěvem a finálním hospodským šramlem, v níž vír motivů s člověkem mává ze strany na stranu. Hlavním důvodem přepálení délky alba je pak troufalá vlajková píseň – „Under The Flag Of Calico Jack“. Pokud jsem u „The Secret Of Cape Of God“ žehral nad neuspořádanou smrští motivů, co asi můžete očekávat od osmnáctiminutové výpravné písně? Ke cti Calico Jack nutno přiznat, že řada motivů této skladby je zábavná, byť pochopitelně nápadově se lítá nahoru – dolů, ale není problém si představit, že na koncertech se u písně, která hodně těží z instrumentálních pasáží, bude živě skákat. Ostatně to je hlavní motto celého alba – s naplněným kalichem v ruce tahle energická nekomplikovaná a divoká hudba musí fungovat.
Znovu je třeba vyvěsit varovnou vlajku – pokud je pro vás pirátská tématika stěžejní a čekáte na vlny od lodí Running Wild, Alestorm, či Swashbuckle, vězte, že sice vás sem tam nějaká ošplouchne, ale že vítr plný vyřvávaných halekaček stále fouká spíš od lesa mladých Korpiklaani a z přístavních krčem, plných neohrabaných, obhroublých, ale zábavných odrhovaček. Takže stejně jako minule – vzhůru na stoly a johohó, ať teče rum!
|
