Projdete-li portfolio pěvce Olafa Hayera (ex-Luca Turilli, ex-Dionysus, ex-Symphonity...), najdete v něm řadu velmi významných alb. V poslední době však o něm není příliš slyšet. Olaf Hayer se v následujícím rozhovoru rozpovídal nejen o důvodech tohoto stavu, ale hlavně přibližuje svoji bohatou kariéru od samotných začátků.
Na začátek našeho rozhovoru se nemohu nezeptat na vaše hudební začátky. Jak probíhal váš start v hudební scéně?
V patnácti jsem začal jsem hrát na bicí ve školní kapele. Na její název už si ale ani při nejlepší vůli nemohu vzpomenout (smích). Poté jsem přestoupil do kapely Valerie, ve které jsem po několika měsících vyměnil bubny za mikrofon, protože nás opustil tehdejší zpěvák. Pak přišlo angažmá do kapely Chryztyne, ale po několika měsících jsem byl nucen kapelu opustit. Bylo těžké jezdit více než 500 km na zkoušky a navíc celkový výsledek nebyl tak skvělý, jak jsem si myslel. Plánovali jsme vyrobit album, ale nikdy se to nestalo kvůli odlišným problémům a naší lenosti. V roce 1993 jsem nastoupil na post zpěváka do kapely Lord Byron, vytvořil s Williamem Heibem (Seventh Avenue) projekt Treasure Seeker a do širšího povědomí posluchačů jsem se dostal díky angažmá u italského hudebníka Lucy Turilliho (Rhapsody), který mě pozval k účasti na jeho tvorbě na konci roku 1998.
Hrajete stále na bicí?
Na bicí jsem nehrál již mnoho let. Nemyslím si, že bych nebyl dost dobrý. Co se týkalo tempa a pauz, tak nebyl problém. Horší už to bylo s dvoukopáky. (smích)
Co vás vlastně přimělo k tomu, že se budete věnovat hudbě?
Jsem obrovský fanda Helloween především v období s Kaiem Hansenem a Michaelem Kiskem. Miluji skladby, které s nimi Kiske nazpíval. Také se řadím mezi fanoušky kapely Manowar. Jejich hudba je skvělá. To mne v mém rozhodnutí nejvíc ovlivnilo.
Co říkáte na reunion kapely Helloween?
Jsem samozřejmě šťastný a spokojený. Jen si myslím, že s tím měli přijít minimálně tak před deseti lety. Já se přiznám, že se mi nikdy nelíbil hlas Andiho Derise. Do návratu Kiskeho a Hansena jsem už nebyl tak věrný fanoušek Helloween (smích).
Projekt Treasure Sekker je založen na křesťanství. Je vám toto náboženství blízké?
Křesťnské kapely na mne měly vliv. V mládí jsem hodně poslouchal kapely jako Stryper, Bloodgood, Jerusalem, Rez Band apod. a chtěl jsem vytvořit něco podobného. Po angažmá u Lucy Turilliho však už nebyl čas a projekt šel k ledu.
Jak začala spolupráce s Lucou Turillim?
Luca poslouchal náš projekt Treasure Seeker, na který ho upozornil můj přítel Sascha Paeth (Avantasia). Zamiloval si můj hlas a zeptal se mě, jestli bych nechtěl zpívat na jeho sólovém albu. Slovo dalo slovo a při poslechu prvních demo verzí jsem věděl, že na tomto albu zkrátka musím zpívat. Navíc je Luca opravdu milý a slušný člověk a pro mne bylo potěšením s ním pracovat.
Poté jste však založil kapelu Dionysus...
Omyl! Založení kapely Dionysus měl v hlavě Ronny Milianowicz, který opustil svou starou kapelu Sinergy kvůli osobním neshodám s ostatními členy. Jeho přáním bylo postavit kapelu, která bude založena na přátelství a podpoře. Nejdříve potkal Johna a Nobbyho z kapely Nation a začali pracovat na prvním albu. Ronny mi v té době zavolal, že poslouchal album Lucy Turilliho a nabídl mi spolupráci.
Všechna alba kapely Dionysus považuji za nadmíru zdařilá. Jak se na ně s odstupem času díváte vy?
Děkuji za vřelá slova. První dvě alba jsou dle mého názoru velice zdařilá. Zejména album "Anima Mundi" považuji za to nejlepší, na čem jsem se kdy podílel. Poslední deskou "Fairytales And Reality" jsme si však pověst podle mne mírně pokazili. Zvukově je na tom samozřejmě asi nejlépe, ale obsahově jsme se první deskám bohužel nevyrovnali.
Proč se vlastně kapela Dionysus rozpadla?
Ronny nastoupil do jiné kapely v místě svého bydliště. Myslím, že se tak rozhodl, protože v Dionysus byl problém s časem a penězi za cestování, které se nevracely. Ronny má u sebe doma vlastní studio, a vždy, když se Dionysus sešli na zkoušce, tak v jeho studiu nemohly ostatní kapely nahrávat. To byla pro Ronnyho určitá ztráta financí. Když jsme našli nového bubeníka, tak nás během příprav turné opustil klávesista. Rozhodli jsme nakonec jít každý svou cestou a tím se život kapely na dobro ukončil.
V roce 2006 jste se překvapivě spojil s českou kapelou Symphonity. Jak se stane, že se německý zpěvák spojí s kapelou z Čech?
Když se mne kluci přes e-mail ptali, jestli bych s nimi nechtěl nazpívat desku, tak mi zároveň poslali i nějaký jejich materiál. Byl jsem z něho nadšený. Bylo mi jasné, že s nimi do toho půjdu. V té době už jsem nezpíval ani s Lucou Turillim ani s Dionysus. Času tedy bylo dost. Původně jsme měli s Dionysus ještě vyjet na tour, ale z toho nakonec bohužel sešlo.
Proč se vlastně ukončila spolupráce s Lucou Turillim?
Po natočení jeho třetího alba byla "sága" uzavřena a já jen čekal na to, zda se bude chystat nějaké další album. Po tom, co opustil domovskou kapelu Rhapsody (tehdy Rhapsody Of Fire) a založil svůj nový projekt, byly však mé problémy s hlasem v takovém stádiu, že další spolupráce již nebyla možná. Luca je velký profesionál a potřeboval mít po ruce zpěváka, na kterého se po hlasové stránce bude moci na 100 % spolehnout. Tím byla tedy naše spolupráce ukončena.
Vy jste během své kariéry účinkoval v mnoha projektech. Na který rád vzpomínáte?
Projektů skutečně nebylo málo. Když nad tím tak přemýšlím, tak veškerá má hudební činnost byla v projektech (smích). Samozřejmě musím vyzdvihnout spolupráci s Lucou, Dionysus a Symphonity. Jsem rád, že jsem se mohl podílet na deskách, které udělaly radost mnoha lidem a vážím si podpory každého z nich.
Co současnost a budoucnost? Chystáte něco?
Donedávna jsem příležitostně vystupoval s cover kapelou Moorcater. Kvůli mé hlasové indispozici však není v mých silách přijmout trvalé angažmá v kapele či projektu. Díky tomu jsem byl nucen ukončit i spolupráci s kapelou Symphonity, neboť bych materiál nemohl odzpívat živě. Příležitostné účinkování v projektech samozřejmě rád přijmu a v současné chvíli jsem v úzkém kontaktu s Mariusem Danielsonem, kterému budu hostovat na jeho dalším albu.
Co se vašeho zdraví týká, tak je vše v pořádku?
Samozřejmě. Jsem živ a zdráv! (smích)
Máte ještě nějaké nesplněné hudební sny?
Nazpívat death metalové album (smích). Ne, kdepak. Nesnáším death metalovou hudbu. Pro mě je v hudbě důležitá melodie a energie. Na druhou stranu také miluji balady. Zejména metalové ploužáky jsou fantastické a plné emocí, které posluchači nějaká taneční hudba nikdy nemůže dát. Hudební sny jsem však nikdy neměl. Setkal jsem se s mnoha hudebníky, které jsem v mládí obdivoval a zjistil, že jsou to obyčejní, milí lidé. Sny jsem měl možná jako mladý kluk.
Mnohokrát děkuji za rozhovor!
Já děkuji za příjemné setkání.
|
