Ve dnech 21. a 22. 7 se v Holýšově na Domažlicku uskutečnil již druhý ročník festivalu Huricanrock. Organizátoři letos vsadili převážně na stálice českého rockového nebe jako jsou například Doga nebo Krucipüsk, ale bez nějakého toho zahraničního hosta to v dnešní době asi nejde. V Holýšově se tímto lákadlem stala německá heavy metalová legenda Axxis.

Prvního dne festivalu, jsem se bohužel nezúčastnil, i když jsem asi o moc nepřišel, protože to hlavní mělo přijít až v sobotu. V pátek se představily kapely De Curz, No Sence, Nightwish revival, Feeble Minded a především plzeňská legenda Tudor. Páteční program měla uzavřít kapela Zavřít, kterou ale na poslední chvíli nahradila hardrocková banda Katr.

V sobotu se startovalo od 14:00, ovšem na „Ostrov u starého mlýna“, kde se stejně jako minulý rok festival konal, jsme s kolegou Čárliem dorazili až někdy kolem půl čtvrté, tudíž nám unikl set plzeňské bandy HEWER a polovina vystoupení heavymetalových drtičů KRLEŠ, na které jsem se osobně velmi těšil. Pro tuto kapelu je typický ženský vokál, o který byli Severočeši dnes ochuzeni, protože zpěvačka Zuzana Martincová, podobně nečekaně jako před lety Simona Křtěnová, ohlásila odchod z kapely. Mikrofonu se tedy chopil bubeník Jiří „Smělda“ Smělík. Jinak vše zůstalo při starém a byli jsme svědky dalšího velmi povedeného vystoupení téhle bandy. Hrály se pecky ze všech tří zatím vydaných alb, navíc okořeněny o mužský hlas, díky kterému dostaly nový rozměr, i když se Jirka občas docela pral s textem, ale myslím, že když zní „Krav’n’roll“, tak každý přihlížející nějaký ten kiks rád odpustí. Set zakončila odrhovačka „Whiskey in the jar“, při které se Smělda vrátil na své obvyklé místo a odzpíval jí v sedě za bicími. Dojem z vystoupení kazil snad jenom horší zvuk a kotel, ve kterém to žilo asi podobně jako na nedalekém hřbitově.

Další na řadu přišli pražští JUDAS PRIEST REVIVAL. Osobně revivalové kapely moc nemusím, ale na tuhle bandu jsem byl zvědavý už jenom kvůli označení „nejlepší revival v Evropě“, kterým se pánové chlubí na svých webových stránkách. A musím uznat, že na tom asi něco bude. Instrumentálně nebylo co vytknout, kapela nenechala nic náhodě a i svou image se pokoušela přiblížit anglickému originálu a nutno podotknout, že úspěšně. Myslím, že ty kožené bundy jim při třicetistupňovém vedru, které panovalo, asi nikdo nezáviděl. Jediná chyba na kráse byla hlasová indispozice zpěváka Petra Varhaníka, který podle mě, měl ke konci setu, co dělat, aby své hlasivky udržel v provozuschopném stavu. Ale to nic nemění na tom, že JUDAS PRIEST REVIVAL je asi nejlepší kapela tohoto typu, se kterou jsem se zatím setkal.

Po JUDAS PRIEST následoval osobitý mix hardcore, metalu, punku a bůhví čeho ještě v podání liberecké smečky KRUCIPÜSK.. Tahle banda je doslova nabita energií, hlavně její frontman Tomáš Hajíček předvádí na scéně neuvěřitelné kousky, proto není divu, že se pod podiem vytvořil konečně alespoň náznak kotle. Set KRUCIPÜSKU odstartovala titulní skladba z připravované desky „Ahoj!“, která by měla spatřit světlo světa v září, z této nahrávky zazněly ještě songy „Sjetej“, který byl věnován našemu, doufejme už odstupujícímu, předsedovi vlády, a „Dealer“. Jinak se hrálo převážně z aktuálního počinu „Druide!“. Jediná chybička na kráse byl, hlavně ze začátku setu, špatný zvuk, díky kterému nebylo Tomášovi občas skoro rozumnět.

Na horkou půdu vytvořenou KRUCIPÜSKEM nastoupila, jako další v pořadí, karvinská DOGA. S touhle bandou jsem se naposled setkal na Basinfirefestu, kde na mě příliš nezapůsobila. V Holýšově na to ale DOGA vlétla v úplně jiném stylu a předvedla opět to, na co jsme u téhle kapely zvyklý. Hrálo se ze všech desek a výjimkou nebyl ani aktuální počin „Love Vole“.

Poslední kapelou před vystoupením hlavní hvězdy se stali plzeňští symfonici INTERITUS. Tahle banda okolo „barda“ Ioann poslední dobou trpí častou výměnou muzikantů. Po odchodu zpěvačky Báry Sudové se za mikrofon postavila Radka Mandausová. V Holýšově tahle dáma předvedla o poznání lepší výkon, než při mém posledním setkání s touto kapelou, možná to bylo také tím, že bez žvýkačky se přece jenom zpívá lépe. Zbytek kapely ale přiliž neexceloval a tak jsme byli svědky průměrného vystoupení, které moc přihlížejících nechytlo. INTERITUS má podle mě rozhodně na víc, což už ostatně nespočetněkrát před tím dokázal.

Po trochu delší zvukové zkoušce konečně přišlo to, na co mnozí čekali. Na pódium se za zvuku intra z aktuálního počinu „Paradise in flames“ vřítila německá heavy metalová legenda AXXIS podpořená o hlas zpěvačky, která si říká Lakonia. Tahle slečna vyniká neuvěřitelně cvičeným operním hláskem, což dávala jasně najevo a hlavně ve skladbě „Lady Moon“ byla naprosto geniální. Zazněly pecky ze všech období kapely od debutového alba „Kingdom of the Night“ z roku 1989 až po aktuální „Paradise in the flames“. Při vystoupení AXXIS se snad ani nešlo nudit, a proto není divu, že i holýšovské publikum se brzy dostalo do varu a vytvářelo patřičnou atmosféru, což ocenil i frontman Bernhard Weiß a lámanou češtinou, za vydatné pomoci chytrého papíru, vše náležitě vychválil. Celý set zakončila vyřvávačka „Nana,hey,hey,kiss him goodbye“ z alba „Back to the Kingdom“. Osobně jsem měl, ze zatím prvního vystoupení AXXIS v České Republice, velmi dobrý dojem a doufám, že se s touhle bandou ještě někdy setkám.

Nadšení z AXXIS ale netrvalo dlouho, na podiu se totiž objevila festivalová odrhovačka ŠKWOR. Hudba téhle kapely už mi toho poslední dobou moc neříká. Jedná se v podstatě o stereotypní riffy doplněné elektronickými samply a skoro všechny skladby ze dvou posledních alb, ze kterých se převážně hrálo, jsou si navíc podobné jako vejce vejci. Kapele se vystoupení příliš nevydařilo, což bylo podpořeno i nepříliš kvalitním zvukem, ale i přes to si dokázala pod podiem vytvořit docela slušný kotel a přítomní se evidentně dobře bavili a o to jde především. Já jsem ale netrpělivě vyčkával na poslední kapelu večera.

Tou byla západočeská zábavová klasika MASH. Bohužel po ŠKWORU většina návštěvníků začala houfně opouštět areál, takže při vystoupení MASHe to pod podiem vypadalo opravdu jako někde na pouťové zábavě v Horní Dolní. Přesto tahle banda předvedla jeden z nejlepších výkonů, který jsem měl ten den možnost vidět. Což ocenil i zbytek vytrvalců pod podiem, na jejichž žádost si kapela třikrát prodloužila set. Nikomu v tu chvíli asi moc nevadilo, že některé songy zazněly dvakrát.

Pánové z MASHe se postarali o povedený závěr povedeného festivalu, který srážela pouze nízká návštěvnost, i když si do Holýšova podle mě našlo cestu víc lidí než minulý rok, tak přece jenom vzhledem k obsazení festivalu bych čekal větší zájem.