Kapel, které slovenští heavy-thrashoví Daggerose uvádějí ve svém životopise jako ty, které je „mírně ovlivnili“, je velmi slušná řada. A ačkoliv tento soupis vypadá hodně lákavě, nemůžu se v souvislosti s prvotinou „Tombkeeper“ zbavit dojmu, že pokud už se Daggerose nějak inspirovali, sahali spíš k hutným neohebným základům, než k osobitým polevám, díky kterým si jejich zdroje vydobyly svoje renomé (přičemž rozptyl od Dia, přes Black Sabbath, k Savatage, k Iron Maiden, či Metal Church, až k Soulfly a Sepultuře nabízí hodně silný manévrovací prostor). Výsledkem je však poměrně neohebné, těžko prostupné a houževnaté album, které se valí takovým zvláštním způsobem – nedrtí, nesáhne k nějaké vzletnosti, výrazných momentů příliš nenabídne, takže v konečném součtu poměrně syrový a sterilní „Tombkeeper“ nenabídne příliš momentů, které by měly tendenci v hlavě na delší dobu setrvat.
Přitom na cestu, která by k větší zapamatovatelnosti mohla vést, Daggerose několikrát vstoupí – minimalisticky vláčná „The Unknown“ s melancholickou melodií, temnou atmosférou a mrazivou upomínkou na úmrtí Ďura Černého se díky nepříznivému poměru mezi zpívanou a mluvenou pasáži docela rozmělní, ležérní pohodovka „Lethal Beauty“ velmi příjemně a nenápadně proplouvá, ale žádného zajímavého vyvrcholení se nedočká, akční a přímočará „Dagger Rose“ s expresivním ječákem (zmínka o inspiraci u King Diamonda v něm dochází svého naplnění) a sekaným riffem zní mile staromilsky a neotesaně, právě zde je možné hledat spolu se závěrečnou vyhrocenou a důraznou titulní skladbou po prokousání se sáhodlouhým úvodem (v tomto případě celkem přirozeném, u jiných skladeb působí atmosférické vstupy občas hodně rušivě) nejsilnější momenty desky.
Daggerose, kteří před třemi lety prodělali klinickou smrt, v loňském roce začali psát druhou kapitolu svého života. Na „Tombkeeper“ jsou zaznamenány skladby, které vznikaly ještě pod hlavičkou 999Heretic a Triple Goddess, přičemž pět z nich se objevilo již před šesti lety na demu „Demo(n) – Live In Rehearsal Room“. Jako připomínka nejen této doby, ale i jako staromilská pocta neotesanému a syrovému americkému power metalu bude „Tombkeeper“ spolehlivě fungovat, víc bych v tom nehledal.
|
