Tohle je odpověď na pesimistickou otázku „co bude, až jednoho dne definitivně skončí Aerosmith, Bon Jovi, Scorpions, … (zmínit je třeba i Cinderellu, která už do kategorie „až jednoho dne“ bohužel doputovala).“ Budou tu třeba The New Roses! Kapela, která už když před dvanácti lety vstupovala na scénu, byla vlivem těchto kapel – zejména právě té poslední jmenované - načichlá, se na svém čtvrtém albu opět přiblížila ke statusu plnohodnotného nástupce svých inspirátorů.
Album „Nothing But Wild“ už není až tak úzce zaměřené na bývalý spolek Toma Keifera, čímž se otevírá pro The New Roses prostor na větší barevnost. A třeba úvodní živočišně divoká „Soundtrack Of My Life“, stavící na strhující energii, oprásklém vokálu a nespoutané kytaře, vnáší do Nových růží ohromně účinný adrenalin, následující „Can`t Stop Rock`n`Roll“ ukazuje, že kompaktní parta (personální změny se The New Roses už celou pětiletku, ve které kapela vydává své třetí album, vyhýbají) kolem zpěváka Tommyho Rougha plně dorostla do rozmáchle energických stadionových refrénů, přitom téhle písni znovu nechybí určitá oprásklost, takže The New Roses jsou nejen chytlaví, ale i příjemně ostří, úvodní nesmírně silný trojlístek pak doplňuje „Down By The River“, ve které chytání vlny od Bon Jovi jde The New Roses velmi elegantně od ruky. A v podobném duchu se pak odvíjí celé album – The New Roses neztrácí energii, sypou z rukávu povedené melodie a chytlavé nápady, díky krátké stopáži prakticky všech skladeb si deska udržuje napětí a drive. A i když v závěru můžete získávat pocit, že mantinely klasického melodického hard rocku už kapela plně využila a tak trochu začíná jet v jedné linii, zjemnění v bonusové akustické pasáži ukazuje, z čeho vychází síla The New Roses – akustické verze „Down By The River“ a „Fight You Leaving Me“ jsou tak přirozeně písničkářské, že není divu, že i ve zklidněné podobě nevtíravě vybízejí k podvědomému pohupování.
Němečtí The New Roses napsali další kapitolu svého strašně snadno uvěřitelného příběhu o čistokrevném americkém osmdesátkovém rocku. Kapitolu, která (byť očekávatelná a nepřekvapující) je zase o ždibec přitažlivější, než ty předchozí.
|
