Existují teorie, které tvrdí, že na počátku vzestupu druhé thrashmetalové vlny stály smečky Suicidal Angels a Municipal Waste. Oněch faktorů, jež měly za následek opětovný nárůst popularity tohoto výborného žánru, bude jistě více, minimálně z časového hlediska ovšem daná teze sedí a hlavně: obě zmíněná uskupení hrají natolik kvalitní hudbu, že jim nemalé zásluhy musíme přiznat tak jako tak. Najdou se však jisté rozdíly. Zatímco Řekové Suicidal Angels vzdávají hold striktní stylové škole se vzory jako Slayer, Exodus nebo Kreator, Amíci Municipal Waste kombinují thrash metal s hardcorem a punkem, přičemž za tímto mixem - zkráceně popisovaným jako crossover thrash nebo hardcore punk - můžeme čichat inspiraci zkratkovitými sebrankami D.R.I., S.O.D. a M.O.D.
Úspěch této party ovšem nepřišel sám od sebe, vše se rozjelo postupně, konkrétně roku 2001 v Richmondu, hlavním městě státu Virginie. Právě sem se zpěvák a lídr Municipal Waste, Tony Foresta, přistěhoval ve druhé polovině devadesátých let z rodné Floridy. Ze začátku to byla pakárna, Tony si musel budovat nové zázemí, hledat kamarády apod., a tak jej jednoho dne napadlo, že nejrychlejším způsobem, jak proniknout mezi městský underground, bude pořádání klubových akcí. Časem si opravdu udělal jméno jako organizátor hardcore-punkových koncertů, což posléze vedlo k spřátelení s basákem Andy Harrisem, bicmenem Brendanem Trachem (jehož brzy nahradil – před třemi lety zesnulý - Brandon Ferrell) a hlavně kytaristou Ryanem Wastem, se kterými rozjel Municipal Waste, přičemž do dnešních dnů v kapele setrvali pouze dva původní členové, a to právě Tony a Ryan.
Ještě v roce 2001 vzniklo eponymní EP, prozatím však nešlo o nic světoborného, což platí i pro dvojici navazujících splitek. Zvuk byl všelijaký, pánové se teprve sehrávali a jejich tvorba měla malinko roztěkaný tvar, nicméně je dobré zmínit, že skladby „Born To Party“ a „Abusement Park" (obě ze splitka s partou Crucial Unit) se později dostaly na regulérní studiovky, pouze v malinko „profesionálnější“ podobě. Úsměvně působí stopáže u prvotních kraťasů, vždyť zmíněné ípíčko má pouhých osm minut, na obou splitkách pak kapelu zaslechneme ještě kratší dobu. Bůhvíjak velkorysý hrací prostor nakonec nenabízí ani debut „Waste ´Em All“ (s titulem vzdávajícím hold prvotině Metalliky), oproti předešlým kraťasům ale osmnáctiminutová plocha působí jako mimořádně luxusní porce. Vše úzce souvisí se samotným žánrem, k dobré crossoverové pověsti vždy patřil rychlý a s ničím se nepárající proces, včetně stopáže jednotlivých skladeb, jež jen málokdy překročí dvouminutovou hranici, výjimkou nejsou ani několikasekundové výplachy, dobře známé již z legendární fošny „Speak English Or Die“ od dalších Amíků S.O.D.
Příznačným pro veškerou tvorbu Municipal Waste je každopádně slůvko ENERGIE. Ta vyloženě prýští ze všech nahrávek kapely a je jednou z hlavních komodit, jež její produkci vyvyšuje vysoko nad běžný standard. Na koncertech díky tomu – při správně empatickém publiku – propuká živelné peklo, což symbolicky potvrdilo vůbec první vystoupení, kterým byla novoroční párty v Richmondu na přelomu roků 2000/2001, kde lítal nábytek, lámaly se kosti a došlo k několika bitkám. Tony k tomu po svém dodává: „Není se co divit, tenkrát jsme hrozně chlastali. Nakonec museli přijet policajti. Byl to ale skvělý způsob, jak nastartovat kapelu.“ Alkoholu ostatně pánové holdují dodnes, nicméně časem muselo dojít k jistému uklidnění, vše šlo jakž takž ustát při prvotních dvacetiminutových vystoupeních (potažmo mladším věku), jakmile však kapela nabývala na věhlasu a koncertní prostor v pohodě atakoval jednu hodinu, bylo nutné začít aktivně využívat mozkové buňky, namísto jejich systematického masakrování.
Debutové album přináší v podstatě hotovou kapelu, a to s většinou poznávacích znaků, které z ní postupem času učinily nejoblíbenější a dle mého názoru zároveň nejlepší crossoverovou smečku zmíněné druhé vlny. Ony lichotivé prvky jsou prozatím prezentovány v obhroublejší a méně osobité formě, pozdější strukturální jemnohmota skladeb ještě není uchopena s takovou jistotou, pro kapelu typické tempové přechody občas působí překotně a nekoordinovaně. A přece je zážitek z poslechu desky možné popsat jako dostatečně kvalitní, neboť nápaditost a invence nechybí, zvuk je lepší nežli na předešlých kraťasech, ponejvíce punkové riffy svádí k paření, rytmika nezná slitování a do toho Tony sází těsnopisecky nahuštěné fráze, přestože i jemu ještě chybí nejeden technický krůček k adekvátní vyzpívanosti. Našlápnuto je zkrátka spolehlivě a indikátorové kontrolky značící, že se zde začíná odehrávat cosi výjimečného, nabývají sytě červené barvy.
Stejně jako v případě všech zbývajících alb Municipal Waste ovšem i zde platí jedno pravidlo, a to, že deska lépe funguje jako celek, ze kterého není – až na výjimky - radno vyjímat jednotlivé položky. Skladby jsou jako sněhová koule, první rychle vytvoří základní tvar, zbylé pak danou formu znásobují, až nabudou do finální mohutné podoby, která smete posluchače z povrchu zemského a dostane jej rovnou do crossoverového nebe. V případě debutu se zatím ocitáme těsně před branou, příští nahrávky ji ale nekompromisně rozkopnou a nechají nás navždy spočinout v žánrovém ráji.
|
