Nový kotouč řeckých metalistů jsem vyhlížel jako myslivec osmnácteráka, teď ale kolem něj po mnoha posleších tápu nejistě a zmateně. Pravdou je, že tuhle smečku již několik let považuji za nejlepší thrashmetalový spolek vzešlý z druhé stylové vlny. Jenže taková bezmezná adorace může mít za následek, že člověk pokaždé očekává žánrovou bombu, a když poté přijde jenom polobomba, dostaví se neodbytné zklamání. Album „Years Of Aggression“ je právě takové. V rámci stylu pořád silně vyčuhující dílo, jenom už prostě nejde o jednu z nejlepších událostí celé sezóny.
Přitom startovací singl „Born Of Hate“ zase sliboval prvotřídní hostinu, navíc se sympatickou snahou o originálnější pojetí. Daný song je totiž nejmelodičtějším válem v celé metalografii kapely, aniž by v něm absentovala stará dobrá thrashová podstata. Výborný kousek, na jehož osvěžující novátorství však zbytek playlistu nedokázal navázat. Což vůbec neznamená, že budeme ochuzeni o vydatné žánrové řežby či skvělé řemeslo (hlavně Draxova sóla jsou technicky odzbrojující a příjemně ďábelská). Pouze se již nedostaví moment překvapení nebo jednoznačného uchvácení.
Celou show roztáčí natlakovaná palba "Endless War", jejíž svižnou rytmiku posléze doženou neméně vtahující vály "D.I.V.A" a "The Roof Of Rats". Díky akceleračním zvratům o mnoho pozadu nezůstávají skladby "From All To One" a "Order Of Death" (v té už ale letitá spojitost s Amíky Slayer vyčuhuje trochu nad přijatelnou úroveň), potažmo titulní song, jehož riffový nápor příjemně uvolňuje melodický chorus. Horší je to s kusy, jejichž střední až pomalé tempo nedokáže zamaskovat menší invenční vklad. Klipovka "Bloody Ground" a rozlučkový štych "The Sacred Dance With Chaos" patří mezi nikterak výjimečné stylové položky, jejichž hodnotový potenciál - navíc kamuflovaný prvotřídní produkční prací - se brzy rozkryje a vyčerpá. Album "Years Of Aggression" (tento titul je mimochodem zbytečně zavádějící a více by sedl k nějakému výběrovém počinu) není v žádném případě špatné. V rámci metalografie Řeků jde ale o zcela rutinní a nikterak vyčnívající zářez, což mně osobně přijde trochu líto.
|
