Zatímco se v minulých letech probíral v souvislosti s kapelou KoRn návrat kytaristy Heada a jeho nezměrný vliv na skládání písní, na současné desce je v popředí především frontman Jonathan Davis. Třináctá (!) placka s názvem „The Nothing“ spatřila světlo světa symbolicky v pátek třináctého září a prolíná se tak s bolestmi a utrpením, které slavný zpěvák za poslední rok zažíval.
„Happiness is a club I´ll never be in“, „For every good thing I´ve done there´s a price to pay“, „God is making fun of me“ a další verše dokazují, že Jonathan Davis za poslední rok nastřádal spoustu utrpení, lítosti a zloby, a že se ze svých démonů náležitě vyzpovídal. Jeho depresivní texty odkazující k problematickému dětství v podstatě celou skupinu formovaly již od založení na začátku devadesátých let a dodaly kapele na hlubším smyslu a významu. KoRn se stal najednou obráncem slabých, utlačovaných a nevinných a Jonathan Davis byl jejich hlasem a průvodcem po světě zla, nekalostí a bezpráví.
Ruku v ruce s texty jde samozřejmě i hudba. Typická „kornovská“ formule zůstala netknuta a užijeme si do sytosti jak příjemně podladěných kytar, tak i pořádně oroštované basy. A jestliže předchozí nabušené album „The Serenity of Suffering“ připomínalo následovníka „Take a Look in the Mirror“, novinka „The Nothing“ má hodně blízko ještě ke starším kouskům jako „Untouchables“ nebo „Issues“. Výrazně to lze poznat na singlech „Cold“ a „You´ll Never Find Me“, které disponují typickým Davisovým projevem a kytarovými riffy. Nostalgické pomrkávání jako rozeznělé dudy v intru „The End Begins“ je už jen příjemným bonusem.
Intro a outro rámující novinku s Davisovou zpovědí a pláčem jen dokazují, že „The Nothing“ patří k nejtemnějším deskám v historii kapely a svou atmosférou se lehce od svých předchůdců odlišuje. Lze jí vytknout, že pár skladbám schází výraznější nápady či že je zasazena do toho stále stejného středního tempa, ale členům naštěstí stačí vytáhnout odlišnou mezihru a píseň najednou dostane šťávu a říz. Stačí si poslechnout skáčkové bicí v „H@rd3r“ nebo valčíkovou mezihru v „This Loss“ a v mysli najednou vyvstávají otázky, proč se kapela k menším experimentům neuchyluje častěji.
KoRn je tu s námi již čtvrt století a „The Nothing“ je ve své podstatě variací téhož. Deska jede na jistotu, má výborný zvuk, skvělé pasáže a typické trademarky, zahrnující Davisův hlasový projev, Fieldyho basu a podladěné kytarové riffy s neuroticky znějícími vyhrávkami. Zjednodušeně lze říci, že hlavním elementem tak zůstávají mezihry, které svým šťavnatým příspěvkem oživí stojaté vody tříminutové písničkové formule a refrény, jež důrazně volají o jednoduchost a zapamatovatelnost. Nejedná se sice o takovou pecku jako v případě staršího bratříčka, ale rozhodně byste si novinku už kvůli té temnější atmosféře neměli nechat ujít…a fanoušci dvojnásob.
|
