Možná, že kdyby jednou ze sestavy rakouských Visions Of Atlantis zmizel i bubeník Thomas Caser, který tenhle spolek kočíruje už téměř dvě desetiletí, bralo by se to jako přirozený stav věci. Personální kolotoč se ve Visions Of Atlantis nezastavil totiž ani po loňském vystoupání na kvalitativní vrchol diskografie v podobě alba „The Deep And The Dark“ a fakt, že se nepodařilo v řadách kapely udržet křiklouna Siegfrieda Samera, zanechal docela nezanedbatelnou stopu. Hlas jeho nástupce Michele Guaitoliho se v řadách Visions Of Atlantis vytvaroval z podobně jemného těsta jako hlasivky největší romantičky v metalovém světě Clémentine Delauney, a jelikož se tomuto spojení přizpůsobil i celkový výraz kapely, vytratil se z Visions Of Atlantis nejen poslední ždibíček potenciální agresivity, ale paradoxně i docela slušná porce dynamického života.
Putování na novince „Wanderers“ se tak odehrává v romantickém duchu, za neustálého příjemného melodického pohupování, v nepřeplácaném symfonickém kabátě, za vytrvalého éterického poletování obou vokalistů, byť pochopitelně dominantnější v této disciplíně je Clémentine. Ale zatímco její předchozí spojení se Samerem těžilo z jiskřivého kontrastu ohně a vody, aktuální pěvecké dvojici tenhle protiklad schází. A jelikož žádný z nástrojů křehkou auru romantické harmoničnosti nemá potřebu narušovat (i kytarová sóla jsou podobně hodná a hladivá, a když už to vypadá, že by kytary snad i mohly kousnout, zpravidla najdou Caserovci rychle způsob, jak se jakémukoliv přitvrzení vyhnout), vychází z toho „Wanderers“ jako milé album bez většího vzruchu. Visions Of Atlantis na něm poměrně často háží melodicky-romantickou rukavici krajanům Edenbridge. Skladbám nelze upřít lehkost a optimismus, z tohoto pohledu chytá velmi příjemně za uši „Heroes Of the Dawn“, nicméně i v ní dokáže kapela nadřadit romantiku nad chytlavost. Pokud tedy budete hledat položky, které mají výraznější potenciál v hlavě uvíznout jinak, než romanticky melodickou přívětivostí, doputujete až někam k „At The End Of The World“ a „Bring The Storm“.
Spočítejte si kadenci užití pojmu „romantika“ v předchozích řádcích. Tím je o tomhle albu řečené vše podstatné. Se Samerem se z Visions Of Atlantis vytratila živočišnost i energie a zůstaly „jen“ příjemné písničky. A byť se dá říct, že Visions Of Atlantis dostáli Tolkienovu heslu „Ne všichni, kteří se toulají, jsou ztraceni", z pohledu vlastní diskografie jsou „Wanderers“ krokem zpět, na území, kde už kapela byla a kde se zřejmě cítí nejbezpečněji.
|
