Pokud vydáte své debutové album v roce 2015 a o čtyři roky později projeví poměrně významný label zájem jej znovu vydat pod svou značkou, dá se předpokládat, že by na něm nemusela být úplně marná nálož. Přesně tenhle příběh prožívají francouzští symfonici Dreamslave, jejichž debutu „Rest In Phantasy“ se aktuálně ujali Massacre Records. Pokud bych si měl tipnout, jaký byl hlavní důvod zájmu vydavatele o tuto desku, vsadil bych na variantu, že u Massacre spoléhají na to, že tahle deska nezapadne do šedivého davu a šance, že se o ní bude mluvit, je docela veliká.
Důvodem je to, že osobitost, kterou Dreamslave vkládají do poměrně standardních postupů, je hodně výrazná. Projevuje se to především ve dvou rovinách. Zpěvačka Elegy Emma si dost libuje v operních prvcích a jen o něco méně v afektované teatrálnosti, takže její projev nejen v těch nejvypjatějších momentech jde občas až na hranici snesitelnosti (a záleží, jak tuto hranici máte nastavenu), její hlavní vokální sparringpartner klávesista Peter Gothilainen pak díky svému chropotu i blackovému skřípění funguje jako velmi dobrý kontrast. A z kontrastů těží i samotná hudba Dreamslave. Ti by s velmi akční rytmikou i sekanými riffy mohli znít docela tvrdě, nicméně hodně košaté klávesy, zvuková bombastičnost i dějová opulentnost táhne „Rest In Phantasy“ do světa tradičního symfonického metalu. Tou lehce jedovatou afektovaností Dreamslave docela přebíjí fakt, že nic cizího jim není cizí, jenže inspirace u Rhapsody, Nightwish, Dark Moor, či v moderní elektronice jsou naprosto hmatatelné a nezakrývané.
Ačkoliv téměř všechny skladby můžou sloužit jako dobrý reprezentativní vzorek (právě proto, že Dreamslave na velké ploše využívají korpus od výše jmenovaných kapel, ale otiskují do něj svoje vlastní já), k ochutnání všech příchutí je třeba vstřebat celé album - kvaltující riffovka „The Dark Crusade“ s adrenalinovou rytmikou ukáže na Rhapsody, divoká sóla tento dojem podtrhnou, ale Elegy Emma, za podpory majestátních sborů poletující hodně vysoko, všechno strhne do hodně teatrálního světa. „Masquerade“ zapulsuje tanečním rytmem, v hodně energickém módu se svižně proplétá mezi studenou elektronikou a šťavnatí díky hrubému mužskému vokálu, krátká instrumentálka „Voices Of The Depth“ i následná „Torments“ zcela nepokrytě koukají do notové partitury „Dies Irae“ , ale poťouchlost a následná teatrálnost v Emmině hlase je zcela odzbrojující, „Pirate`s Anthem“ se nebojí za zvuku pichlavých houslí zakřepčit si ve folkovém duchu, závěrečná „Eternitears“ v poetičtější rovině ukáže, že Dreamslave mají něco do sebe i v ryzí bombastičnosti, i bez přehrávání v poměrně uvolněně civilní podobě.
Bohatý vír událostí a děje. „Rest In Phantasy“ je z kategorie alb, která posluchače nenechají chladným, a dovedu si představit, že spektrum reakcí bude velmi široké od hrubě negativních až po oslavně nadšené, osobně jsem si opakovaně prošel oběma stavy. Trochu dort pejska a kočičky, trochu přehnané dramatičnosti a teatrálního přehrávání, trocha brnkání do obvyklých klišé, ale nesporně svojský (a občas velmi přitažlivý) přístup. Je jen na vás jestli zkratku RIP budete chápat v tradičním smyslu slova anebo budete odpočívat v rytmu košatých fantazií Dreamslave.
|
