Dlouhých sedm let trvalo čekání na novinku jednoho z nejvýraznějších italských spolků. Čas se naplnil a na světě je album s názvem "When All The Heroes Are Dead". Zásadní změny se udály na dvou muzikantských postech. Bicí souprava byla svěřena Mike Teranovi, tedy jednomu z nejzaměstnanějších hudebníků metalové scény vůbec, čímž se předem zkomplikovala možnost koncertování v aktuální sestavě. Druhý nový člen už by měl mít teoreticky více času: Ivan Giannini dále figuruje v "pouhých" čtyřech kapelách, z nichž nejznámější jsou power melodici Derdian.
Myslitel a tvůrce Olaf Thörsen každopádně nikam neprchl, což je jenom dobře, protože mu to evidentně pálí i v roce 2019. Olafova forma je zcela konzistentní, díky čemuž nové album Vision Divine - které vychází dvacet let po stejnojmenném debutu - nemá slabého místa. Zůstal zachován cit pro poslechový power metal, jehož důmyslnost zaručují jemné progové vstupy, které však nejsou tak výrazné, jako v případě předešlého disku "Destination Set to Nowhere". Komplexní profil písní jakoby se přizpůsobil novému zpěvákovi, který si s vokální výzvou výborně poradil, linky ohýbá k obrazu svému a klouže po nich s grácií, jež je známá z jeho domovského působiště (pokud tedy budeme předpokládat, že Derdian zůstávají Ivanovým hlavním zázemím).
Album otvírá dostatečně vtahující intro "Insurgent", a až do čtvrtého songu "Fall From Grace" se můžeme radovat z velmi příjemného power-progu, který v kombinaci se skvělým zvukem a bohatě aranžovanými - avšak nevtíravými - klávesami nabízí svěží a autorsky promyšlený obsah. Mírná změna nastane v položce "Were I God", kterou startují emo-gothické motivy, jež sice nejsou v dalším dění písně více rozvíjeny, a přece jakoby tento stylový odklon zapřičinil jistý úbytek autorské chytlavosti. Něco podobného se stane i při entrée navazující skoro titulky "Now That All The Heroes Are Dead", kdy slyšíme kytarové trylky à la Dragonforce, jež jsou pocitově nekompatibilní se zbytkem obsahu, který už si zase kráčí v osobitých autorských šlépějích.
Akustická balada "While The Sun Is Turning Back" je příjemně hladivá a zajímavě kontrastuje s dalšími dvěma rychlovkami "The King Of The Sky" a "On The Ides Of March", z nichž je o kousek zdařilejší druhá jmenovaná. Zlověstné vybrnkávání písně "300" rozetnou urputné bicí breaky a posléze elektronické prvky, refrén se už opět pohupuje ve vlídné atmosféře, nicméně nejpozději v tuto chvíli si lze uvědomit, že ústřední části většiny skladeb jsou stavěné podle podobné šablony, která má za následek postupné splývání celé nahrávky. U té je každou minutu znát vyšší žánrová liga, punc krajní výjimečnosti, jenž je spjatý s některými předešlými počiny kapely, ovšem tentokrát přítomen není.
|
