Když švédská kapela Metalite před dvěma lety uvedla debut "Heroes In Time", znamenalo to vítané osvěžení modern-melodické scény. Elektronika a prvky eurodance (bez beatů) dobře kooperovaly s metalovou hrou, Švédové si navíc vystačili s ženským zpěvem bez nutnosti growlingového kontrastu. Na tom se nic nemění ani v případě druhé desky "Biomechanicals", ačkoli bývalou frontwomanku Emmu Bensing vystřídala Erica Ohlsson. Ta je ovšem minimálně stejně dobrou vokalistkou, navíc natolik půvabnou, že to dotáhla až na samotný cover nahrávky.
Problém je tentokrát někde jinde. Ubylo totiž kvalitních autorských nápadů, které budou vždy tím hlavním a pomocné berličky ve formě elektroniky s tím nic moc nezmůžou. Naopak, když se skladatelům zadaří - a že se takové okamžiky přece jenom objeví, skladba by v pohodě obstála i v základním metalovém, rockovém, ale i popovém aranžmá, jelikož vazby s tímto komerčním žánrem jsou v hudbě Švédů už z podstaty velmi pevné. Kupříkladu melodický půvab písně "Far From The Sanctuary" musí zaujmout fanoušky napříč stylovými spektry, sloky šlapou jako hodinky, powermetalová sólová část se příjemně vozí po hlavním tématu a ve výsledku jde o povedený otvírák, který dává nemalé naděje.
Jenže ty se nenaplní, v navazující písni "Apocalypse" ubyde v souvislosti s větším náklonem do moderny lehkosti a kapela Metalite najednou působí dosti tuctově. Autorům více svědčí fúze s melodickým power metalem (např. "Warrior" či "Eye Of The Storm"), skladby jsou v takovém případě dostatečně přitažlivé, přestože už nedokážou vyloženě strhnout. Dvakrát zamrzí kousky se zvlášť chytlavou refrénovou klenbou, kterou však zbytek písně nechává ve štychu ("Rise Of The Phoenix"), nejednou se vyskytne případ, kdy song prostě jenom tak nezajímavě prošumí ("Breakaway", "Social Butterflies", "Victory Or Death"). To vše ve výsledku zdůrazňuje nikoli dramatický, přesto však patrný kvalitativní pokles, ke kterému na druhém albu Metalite došlo.
|